Článek
Od malička jsem měla jasno. A nebylo to o princeznách ani o domečku pro panenky. Můj svět voněl senem a koňským potem, v mých snech cválali divocí mustangové a já, v sedle jejich hřbetu, jsem proháněla prérii. Můj dětský sen měl čtyři nohy, hřívu splývající ve větru a jméno, které jsem si neustále šeptala – Blesk. Jenže život, jak už to tak bývá, si se mnou zahrál trochu jinou hru. Hru, jejíž pointa neskončila u majestátního koně, ale u malého, chlupatého stvoření s hebkým čumáčkem a neustálou chutí k jídlu – u morčete. Nakonec jsem za to neskonale ráda.
Moje posedlost koňmi začala někdy v předškolním věku. Stačila jedna knížka o divokých koních a bylo vymalováno. Všechny hračky musely ustoupit plyšovým koníkům, kreslila jsem jen koně, a když se v televizi objevil jakýkoliv pořad s koňskou tematikou, seděla jsem u ní jak přikovaná. Rodiče si ze mě občas dělali legraci, ale tu moji vášeň respektovali. Slíbili mi, že až budu starší a budeme mít větší dům se zahradou, možná… možná se můj sen o vlastním koni splní. Léta plynula a já trpělivě čekala. Četla jsem knížky o chovu koní, učila se rozeznávat různá plemena, sledovala jezdecké závody. Můj pokoj se pomalu měnil v malou koňskou stáj – plakáty, sošky, podkovy pro štěstí. Blesk byl stále mým imaginárním parťákem na všech dobrodružstvích.
Jenže pak přišla puberta a s ní i realita. Větší dům se nekonal, zahrada zůstala jen snem a rodiče mi začali jemně naznačovat, že kůň je přece jenom velká zodpovědnost a finanční zátěž. Moje sny o Bleskovi začaly pomalu blednout. Bylo mi to líto, cítila jsem se trochu zklamaná, ale zároveň jsem chápala, že to prostě není reálné.
Ale ta touha po nějakém zvířecím společníkovi ve mně zůstala. Už to nemusel být nutně kůň, ale něco, o co bych se mohla starat, co by mi dělalo radost. Začala jsem nenápadně prohlížet inzeráty, brouzdat po internetových stránkách útulků. Psi se mi líbili, ale na to jsme tehdy opravdu neměli podmínky. Kočky byly fajn, ale já toužila po něčem… jiném. A pak jsem na jedné nenápadné stránce zahlédla fotku. Malé, chlupaté kuličky s velkýma, zvědavýma očima. Morčata. Nikdy předtím mě tahle zvířátka nijak zvlášť nezajímala. Ale na té fotce vypadala tak roztomile a přítulně. Začala jsem o nich zjišťovat víc. Četla jsem o nich, že prý potřebují společnost, že si s člověkem dokážou povídat po svém a že si s nimi člověk může vytvořit opravdové přátelství. No, přiznám se, tehdy jsem tomu moc nevěřila. Jaké přátelství si může člověk vytvořit s takovým malým chlupáčem?
Ale pak jsme se s rodiči vypravili do jednoho chovatelského obchodu. A tam jsem je uviděla naživo. Malá, chlupatá torpéda, která neustále pištěla a prozkoumávala své okolí. Jedno z nich, s hnědo-bílou srstí a legračním rozcuchaným účesem, ke mně natáhlo malý čumáček a začalo zvědavě očichávat moji ruku. V tu chvíli jsem věděla, že je to ono. Dostala jméno Pišta. A můj život se rázem změnil. Místo snění o prohánění se na koni jsem trávila hodiny pozorováním jeho legračních kousků, krmením ho čerstvou zeleninou a mazlením se s jeho hebkou srstí. Pišta nebyl Blesk, to je jasné. Neměl majestátní hřívu ani silné nohy. Ale měl něco jiného. Měl svou vlastní, jedinečnou osobnost. Byl zvědavý, mazlivý, a když jsem přišla domů, vždycky mě vítal svým charakteristickým „kvíík“. Postupně jsem zjistila, jak moc mi tohle malé stvoření dává. Jeho přítomnost mě uklidňovala, jeho legrační zvuky mě rozesmály, a ta jeho bezpodmínečná důvěra ve mně probouzela pocit zodpovědnosti a lásky. Starání se o něj mi dalo smysl a naplnění. Nakonec jsem zjistila, že jsem vlastně ráda, že můj dětský sen o koni skončil u morčete. Protože Pišta mi dal něco, co by mi Blesk možná nikdy dát nemohl. Dal mi blízkost, každodenní radost a pocit, že jsem pro někoho důležitá. Možná jsem nikdy neosedlala sedlo, ale naučila jsem se, jak se starat o živou bytost, jak ji milovat a jak si vážit těch malých, chlupatých zázraků, které nám život přináší. A za to jsem Pištovi neskonale vděčná. Můj dětský sen se sice proměnil, ale nakonec se ukázal být mnohem krásnější a naplňující, než jsem si kdy dokázala představit. Místo hřívy hebký čumáček a místo cvalu tiché pištění. Je to perfektní.
