Článek
Život je někdy zvláštní. Jednou se vám zdá, že máte všechno, na co si vzpomenete, a jindy zase zjistíte, že vaše peněženka připomíná spíše prázdnou studnu. A právě v těch momentech, kdy se člověk musí trochu uskromnit, se často probudí ta pravá lidská vynalézavost. Alespoň u mě to tak bylo.
Pamatuji si ten den docela přesně. Byla jsem ve fázi, kdy se účty nějak záhadně množily rychleji než peníze na mém bankovním kontě. Potřebovala jsem nutně nový botník do předsíně. Ten starý už dosluhoval a spíše než botník připomínal hromadu naházených bot, která neustále hrozila zřícením. Prošla jsem si pár obchodů s nábytkem, ale ceny mě docela rychle vrátily zpátky na zem. Nový botník, který by se mi líbil a zároveň nezruinoval můj rozpočet, se zdál být v nedohlednu. Tehdy mi to poprvé blesklo hlavou. Už dříve jsem občas zahlédla na internetu různé projekty lidí, kteří si zařizovali byty s minimálním rozpočtem a s neuvěřitelnou kreativitou. Recyklovaný nábytek, upcyklované kousky s duší… proč nezkusit něco podobného? Začala jsem se víc dívat kolem sebe.
Při procházkách po městě jsem si všímala věcí, které jiní lidé odkládali ke kontejnerům. Staré židle, poličky, dokonce i menší stolky. Většina z nich na první pohled vypadala nepoužitelně, ale já už jsem v hlavě viděla potenciál. Stačilo trochu barvy, nový nátěr, možná vyměnit čalounění… a hned by z toho mohlo být něco zajímavého. Pamatuji si na svůj první „úlovek“. Byla to stará dřevěná truhla. Stála opřená o kontejner na rohu ulice a vypadala dost zanedbaně. Byla oprýskaná, špinavá a panty už taky nebyly nejlepší. Ale ten tvar! Ty staré kování! Věděla jsem, že s trochou péče z ní bude nádherný kousek. Soused se na mě díval trochu podezřívavě, když jsem ji s námahou táhla domů, ale já jsem si v duchu už malovala, jak bude vypadat po renovaci.
A tak začalo moje malé „dobrodružství“. Začala jsem pravidelněji sledovat okolí kontejnerů. Nechápejte mě špatně, nechodila jsem tam s vidinou, že si vybrakuju něčí odpad. Spíše jsem měla oči otevřené pro věci, které evidentně někdo odložil, ale které by s trochou snahy mohly ještě někomu posloužit. Postupně jsem si domů nanosila pár zajímavých kousků. Starou komodu s krásnými mosaznými úchytkami, která po obroušení a novém nátěru ožila v ložnici. Malý stolek s litinovými nohami, který se po natření na bílo proměnil v roztomilý noční stolek. Dokonce i několik starých židlí, které po novém čalounění a barevném laku vypadají v kuchyni vesele a originálně. Ne vždy to bylo jednoduché. Některé kousky vyžadovaly hodně práce. Obroušení staré barvy, oprava prasklin, shánění vhodných doplňků. Ale ten pocit, když se z něčeho, co jiní odhodili, stane krásný a funkční kousek nábytku, je k nezaplacení. Navíc, každý z těchto „nalezených“ kousků má svůj vlastní příběh, svou vlastní patinu, která novému nábytku z obchodů chybí.
Samozřejmě, ne všechno, co jsem našla, se dalo zachránit. Některé věci byly příliš poškozené nebo prostě nepasovaly do mého stylu. Ale i tak to byla cenná zkušenost. Naučila jsem se dívat na věci jinak, vidět potenciál tam, kde jiní vidí jen odpad. A ten botník? Nakonec jsem ho taky našla. Starý, masivní kousek, který sice potřeboval trochu péče, ale byl pevný a prostorný. Po pár hodinách práce a s novými úchytkami teď hrdě stojí v mé předsíni a slouží svému účelu. Mám z něj mnohem větší radost, než kdybych si ho koupila v obchodě. Protože vím, že jsem mu dala druhou šanci.
Takže, když vám někdy peněženka zeje prázdnotou a zdá se vám, že nemáte na nic peníze, zkuste se rozhlédnout kolem sebe trochu jinak. Inspirace a nečekané poklady se mohou skrývat tam, kde byste je možná nikdy nehledali. Třeba právě u kontejnerů. A kdo ví, třeba i vy objevíte kouzlo dávání druhé šance starým věcem a vytvoříte si domov s originálním a osobitým stylem, aniž byste museli utratit majlant.
