Článek
Začalo to tak nevinně, jako většina mých spontánních nápadů. Seděla jsem si takhle jednoho večera, znuděná rutinou, prohlížela si Facebook a snažila se ignorovat fakt, že moje tělo začíná připomínat spíše hrušku než atletku. A tam to bylo! Reklama. Velká, blikající, s heslem „ZMĚŇTE SVŮJ ŽIVOT DNES! Akční permanentka do FITKA jen za…!“ Cena byla tak směšně nízká, že jsem si okamžitě uvědomila, že to je znamení. Znamení, že mám přestat jíst čokoládu na gauči a začít se hýbat. Vždyť je to jen fitko, ne? Co by se na tom dalo zkazit? Ach, sladká naivito! Kdybych tehdy tušila, co mě čeká, možná bych si raději objednala další pizzu a pustila si nějaký dokument o velrybách. Protože tenhle pokus o sportovní život se brzy změnil v komedii plnou protahování, vzdychání a jedné paní, která si pletla pozici „psa hlavou dolů“ s „pes, co hledá ztracené brýle“.
Objednala jsem si permanentku. Online. Víte, ten moderní způsob, jak se vyhnout očnímu kontaktu a pocitu trapnosti, když se ptáte na slevy. Klikla jsem, zaplatila, dostala potvrzovací e-mail. Všechno vypadalo v pořádku. A já jsem byla plná očekávání. Představovala jsem si sebe, jak zvedám těžké činky, jak se potím na běžeckém pásu, jak si dávám do těla s mladými, svalnatými lidmi. Představovala jsem si, jak se ze mě stane fitness bohyně. Byla jsem tak nadšená, že jsem si hned pořídila i nové sportovní legíny, které mi sice byly o dvě čísla menší, ale „motivovaly mě“.
První den. Vstala jsem brzy ráno. Většinou vstávám brzy ráno jen tehdy, když mě vzbudí pes, co potřebuje na záchod, nebo když hoří. Ale tentokrát to bylo dobrovolné. Sbalila jsem si tašku, nacpala se müsli a vyrazila. Fitko bylo asi pět minut jízdy od mého domu. Když jsem dorazila, hned jsem si všimla něčeho zvláštního. Před vchodem stálo asi deset aut. Všechna byla staršího data. A u každého stála postarší dáma s úsměvem na tváři a s taškou, ze které vykukovala karimatka. „No nic,“ pomyslela jsem si. „Asi mají nějakou speciální akci pro tyhle dámy. Já jdu přece do pravého fitka!“ Vešla jsem dovnitř. Vzduch byl prosycen zvláštní směsicí levandule a hřejivé masti. Z reproduktorů se linula relaxační hudba. Žádný dunivý techno beat, žádné řinčení činek. Jen tibetské mísy a zvonkohra. Na recepci seděla usměvavá mladá slečna. „Dobrý den, vítám vás u nás! Jste tu na ranní jógu?“ zeptala se s milým úsměvem. „Jógu?“ zeptala jsem se zmateně. „Ne, ne, já mám permanentku do fitka. Chci posilovat, běhat, zvedat závaží!“ Slečna se podívala do počítače a její úsměv lehce pohasl. „Váš kód permanentky je na jógu. Přesněji řečeno, na jógu pro seniory,“ řekla s omluvným tónem. „A začíná to za pět minut.“ Moje čelist klesla. Jóga pro seniory? Cože?! Vždyť jsem si koupila akční permanentku do FITKA! Do pořádného fitka, kde se potí mladí, silní lidé! Ne do centra, kde se pletou „pes hlavou dolů“ s "hledáním brýlí"!
Tady je ta první a nejdůležitější lekce: je důležité si ověřit, co kupujete. Možná by stálo za to si přečíst podmínky akce pořádně, abyste neskončili na lekci, kde se místo bench pressu učíte dýchací techniky. Ale co už. Vždyť už jsem tam byla. A navíc, pamatujete, jsem na ty spontánní nápady. A tak jsem si řekla: „No tak dobře. Zkusíme to. Třeba to nebude tak hrozné. Třeba tam najdu nějakou skrytou fitness výzvu!“ Vstoupila jsem do sálu. Tam už čekala skupinka asi patnácti seniorů. Někteří se protahovali, jiní si povídali, a jedna paní si dokonce háčkovala. „Dobrý den, milí senioři a seniorky!“ zazněl z čela sálu veselý hlas instruktorky. „Jsem Bára a dnes se společně ponoříme do hlubin našeho vnitřního já a protáhneme naše těla.“ Ponořit se do hlubin vnitřního já? Já chtěla zvedat činky! Ale už bylo pozdě. Začala hodina. A já jsem se ocitla v pozici „hora“, která se zpočátku zdála jednoduchá, ale po pěti minutách se mi začaly třást nohy. Pak přišel „pes hlavou dolů“. To byla ta paní, co si pletla pozici s hledáním brýlí. Já jsem se snažila tvářit, že jsem mistr v józe, ale moje tělo odmítalo spolupracovat. Zvedla jsem se, pak jsem se zase sesunula. Ruce mi klouzaly po karimatce. Dýchala jsem jako lokomotiva. A potila jsem se. Hodně. Zjistila jsem, že první dojem může klamat. Fitko není vždy jen o svalech a činkách, někdy je to i o vnitřním klidu a harmonii.
Nejtěžší pro mě byla pozice „bojovníka“. Víte, jak se tam stojí s jednou nohou vepředu a rukama rozpaženýma? Já jsem se tam kolébala jako vrána na drátu. Jedna z dam, asi tak o padesát let starší než já, mě pozorovala s úsměvem a povzbudivě mi řekla: „Jen klidně, holka. Není kam spěchat. My to taky kdysi neuměli.“ Tahle věta mě paradoxně uklidnila. A tak jsem se snažila, co mi síly stačily. Největší šok pro mě ale přišel, když jsme se měli posadit do „lotosového květu“. Já jsem si ani v dětství neuměla zkřížit nohy do tureckého sedu, natož teď do lotosového květu! Snažila jsem se, ohýbala jsem se, ale moje nohy se prostě nechtěly podvolit. Paní, která si předtím háčkovala, mě pozorovala a pak se usmála. „To nevadí, děvenko. My už jsme v tomhle věku ohebnější než vy mladí. Všechno chce svůj čas. A hlavně, nesmíš se snažit moc. Důležité je se zklidnit a naslouchat svému tělu.“ A v tu chvíli jsem pochopila. Zjistila jsem, že věk je jen číslo. Tyto seniorky byly mnohem pružnější a vyrovnanější než já, třicátnice s bolavými zády od sezení u počítače.
Tohle nebyl jen o fyzickém cvičení. Bylo to o něčem víc. O trpělivosti. O tom, že člověk musí naslouchat svému tělu, ne ho nutit do něčeho, co prostě nejde. Bylo to o tom, že věk není překážka, ale spíše výhoda. Tyto dámy měly na sobě léta zkušeností, nejen z jógy, ale ze života. A ta jejich klidná moudrost byla nakažlivá. Permanentka na jógu pro seniory, kterou jsem si omylem koupila, mě naučila mnohem víc než jen protahovat svaly. Naučila mě, že ne vždycky dostanete to, co očekáváte, ale někdy dostanete něco mnohem lepšího. Naučila mě trpělivosti, pokoře a také tomu, že se nemám brát tak vážně. Zjistila jsem, že být otevřený novým zkušenostem, i když nejsou přesně to, co jste si naplánovali, může vést k neočekávaným objevům a radosti. A taky, že vždycky je prostor pro smích. A že si z chyb musíme umět udělat legraci, protože ty nejlepší historky často pocházejí z našich největších fiask. Nakonec jsem tam chodila celou dobu, co permanentka platila. Naučila jsem se základy jógy, i když do lotosového květu se pořád ještě nedostanu. Ale hlavně jsem se naučila, že život je plný překvapení. A někdy, ty největší dárky přicházejí v podobě akční permanentky na jógu pro seniory. Když jsem naposledy odcházela z lekce, paní Surá, se na mě usmála a řekla: „Tak se mějte, děvenko. A nezapomeňte, že na stará kolena se vám ta jóga bude hodit!“ A já jsem se usmála. Protože vím, že má pravdu. A taky vím, že se jí na stará kolena budu ptát na radu, jak se konečně dostat do lotosového květu. A možná, jen možná, si vezmu háčkování.
Takže, moji milí, pokud se chystáte koupit si akční permanentku do fitka, držím vám palce. A pamatujte si: pokud se vám to nepovede, aspoň máte zaručenou historku, kterou budete vyprávět ještě dlouho. A možná, jen možná, objevíte v sobě skrytou jóga mistryni pro seniory. Kdo ví, třeba si z toho uděláte novou kariéru. Nebo si najdete novou zálibu, která vám přinese víc, než jen svaly. A pokud máte vlastní vtipné zážitky ze sportovních fiasek, budu ráda, když se o ně podělíte. Člověk se aspoň nebude cítit tak sám. Vždyť, kdo z nás nikdy nekoupil permanentku, která ho zavedla na úplně jinou cestu, než si představoval.
A nezapomeňte, že i z největších přešlapů se dá postavit něco krásného. Třeba… hezká vzpomínka na vaši první jógu pro seniory.
