Článek
Znám ten typ chlapa. Chce být originální, praktický, prostě ten, co myslí dopředu.Když se blížily narozeniny jeho ženy, usilovně přemýšlel, čím ji letos překvapit. Květiny? Už je dostala loni. Šperk? Krásné, ale takové… obyčejné. Chtěl něco, co jí opravdu pomůže, něco, co ukáže, že mu na ní záleží i po praktické stránce. A pak mu to blesklo hlavou. Dokonalý nápad! Nová, moderní osobní váha. S těmi všemi vychytávkami, co měří tuk, svaly, vodu… to bude trefa do černého!
Představte si to ranní probuzení. Vzduch voní kávou a čerstvým pečivem. Na stole leží zabalené dárky. Ona se usmívá, plná očekávání. On se tetelí, jak ji jeho promyšlený dárek jistě nadchne. A pak přijde na řadu ten balíček. Pomalu trhá balicí papír a odhalí lesklou, digitální plošinu. Ticho. Takové to ticho, kdy slyšíte i vlastní tep. Její úsměv pomalu vadne a v očích se jí zračí něco, co rozhodně nevypadá jako radost. „Všechno nejlepší, lásko!“ vyhrkne on s nadšením, které teď působí poněkud… hloupě. „Doufám, že se ti bude líbit. Vybral jsem tu nejlepší, má spoustu funkcí!“ Odpovědí mu je chladný pohled a tichá, ale o to ostřejší otázka: „A proč jsi mi proboha koupil váhu k narozeninám? Myslíš si snad, že potřebuju… připomínat?“ Atmosféra, která ještě před chvílí hřála rodinnou pohodou, rázem zamrzla.
Snídaně proběhla v napjatém tichu a večer se náš hrdina s překvapením ocitl s polštářem a dekou v obýváku. Jeho královská ložnice se pro dnešní noc proměnila v zakázanou zónu. A on, s hlavou plnou otazníků, si lámal hlavu, kde se stala chyba. Vždyť přece chtěl jen to nejlepší… Je to tak lidské, tohle nedorozumění. On si myslel, že je praktický a ohleduplný, ona to vnímala jako urážku a narážku na něco, co je pro mnoho žen citlivé téma – jejich váhu.
Ať už je záměr jakýkoliv, darovat váhu k narozeninám je prostě riskantní tah. Je to jako říct někomu, koho trápí pleš, že mu kupujete sadu na růst vlasů. I když to myslíte dobře, výsledek může být katastrofální. Narozeniny by měly být o oslavě, o tom, aby se ten druhý cítil výjimečně a milovaně. Je to den, kdy chceme potěšit, překvapit něčím, co udělá radost. A váha, i ta nejmodernější a nejchytřejší, prostě nemá ten správný „oslavní“ nádech. Chybí jí ta jiskra, to kouzlo, ten pocit, že si na nás někdo dal opravdu záležet a vybral něco, co nám udělá radost, ne co nám bude připomínat naše (často domnělé) nedostatky. Místo váhy mohl sáhnout po tolika jiných věcech. Po krásné kytici, která vždycky potěší. Po knize od oblíbeného autora. Po voňavé kosmetice, která hýčká tělo i duši. Po poukazu na masáž nebo do wellness centra, kde si jeho žena může odpočinout a cítit se skvěle. Nebo třeba po ručně psaném dopise, plném lásky a obdivu. To jsou dary, které pohladí po duši a ukážou, že nám na tom druhém opravdu záleží.
Tenhle příběh je vlastně takovou malou sondou do partnerských vztahů. Ukazuje, jak snadno se můžeme minout v dobrých úmyslech a jak důležité je vcítit se do pocitů toho druhého. Co pro jednoho může být praktický dárek, může pro druhého znamenat citlivé téma. A narozeniny, ty by měly být přece o radosti, smíchu a společných chvílích, ne o tichých výčitkách a nocích strávených na gauči.
Doufejme, že si náš nešťastný dárce z této lekce něco odnese. Že pochopí, že někdy je lepší držet se osvědčených klasik nebo se zamyslet nad tím, co jeho partnerku opravdu těší, než riskovat originální, ale potenciálně urážlivý dárek. A kdo ví, třeba se brzy dočká zaslouženého návratu do vyhřáté postele. Do té doby mu nezbývá než si zvykat na zvuk televize a občasné skřípění pružin starého gauče a doufat, že příští narozeniny už budou probíhat v mnohem harmoničtější atmosféře. Protože láska prochází žaludkem, ale rozhodně ne přes displej osobní váhy.
