Článek
Tak si představte ten brněnský ranní shon. Lidé pospíchají do práce, do školy, na nákupy, každý má svůj cíl a svou ranní rutinu. A uprostřed toho všeho se objeví náš hrdina, řekněme mu třeba pan Novák.
Pan Novák není zrovna ranní ptáče, spíš taková sova, kterou někdo násilím vytáhl z pelíšku. Jeho ranní vidění je často zamlžené a orientace v prostoru mu dělá občas potíže, zvlášť když ještě pořádně neotevřel oči. Ten den měl pan Novák namířeno do práce, která se nacházela kousek za centrem Brna. Obvykle jezdil autobusem číslo 67, jehož zastávka byla hned za rohem jeho domu. Jenže ráno bylo nějaké divné. Možná za to mohla ta včerejší fotbalová dohrávka, kterou si nenechal ujít a která se protáhla do pozdních hodin. Nebo to bylo tím, že si popletl budík a musel se oblékat ve spěchu. Každopádně, když vyběhl z domu, jeho mozek ještě nebyl úplně „online“.
Na rohu ulice stála, jak už to tak bývá, zastávka městské hromadné dopravy. Pan Novák na ni automaticky zamířil, v hlavě mu už běžela ta jeho ranní mantra: „Hlavně stihnout ten autobus, hlavně stihnout ten autobus.“ Přiběhl k označníku, zahlédl přijíždějící vozidlo a bez mrknutí oka do něj naskočil. Usadil se u okna, spokojený, že to stihl. Vytáhl z kapsy mobil a začal si pročítat ranní zprávy. Po chvíli mu ale něco začalo být divné. Za okny se míhaly nějaké jiné ulice, než na které byl z autobusu zvyklý. A taky mu připadalo, že se nějak moc drncá. Autobus číslo 67 přece jezdí po rovných silnicích, ne po kolejích, pomyslel si. Zvedl hlavu a podíval se kolem sebe. A v tu chvíli mu došlo, že nesedí v autobuse, ale v tramvaji! Jeho první reakce byla naprosté zděšení. Jak se mu tohle mohlo stát? Vždyť autobus a tramvaj vypadají úplně jinak! Tedy pro někoho, kdo má otevřené oči a fungující mozek.
Pan Novák si v tu chvíli připadal jako Alenka v říši divů, akorát místo králíka sledoval, jak mu ujíždí jeho správná zastávka. A pak se stalo něco nečekaného. Pan Novák si všiml, že řidič tramvaje se v zrcátku potutelně usmívá. Ne takovým tím škodolibým úsměvem, spíš takovým tím shovívavým, pobaveným. Pan Novák se na něj nejistě usmál zpátky. „Ehm, pane řidiči,“ ozval se nesměle pan Novák. „Já myslím, že jsem si spletl dopravní prostředek.“ Řidič se ušklíbl a jeho úsměv se ještě rozšířil. „Vážně? A kam jste měl namířeno?“ „Na zastávku U Zvonařky, autobusem číslo 67,“ vysvětlil pan Novák. Cítil, jak mu rudnou tváře. Řidič se zasmál a ten smích byl tak nakažlivý, že se pan Novák musel pousmát taky. Smáli se spolu, onen zmatený cestující a ten pobavený řidič, a ostatní cestující se na ně zvědavě dívali. Někteří se začali potichu chichotat.
A jak se tak řidič smál, stalo se něco, co nikdo nečekal. V tom záchvatu veselí totiž minul jednu zastávku. Pak druhou. A pak i třetí! Když si to uvědomil, jeho smích se na chvíli zasekl a nahradil ho výraz mírné paniky. „Jejda,“ vydechl řidič. „Tak to se omlouvám. Nějak jsem se nechal unést.“ Pan Novák se už ale nesmál. Sice mu ten trapas už nepřipadal tak hrozný, ale uvědomil si, že je teď úplně někde jinde, než měl být. „No nic,“ řekl s povzdechem pan Novák. „Hlavně že je legrace. Aspoň jsem si udělal malý výlet po Brně zdarma.“ Řidič se znovu zasmál a řekl: „Na příští zastávce vám zastavím a ukážu, kudy se nejrychleji dostanete zpátky na vaši trasu. A omlouvám se za to zpoždění.“
Když pan Novák vystoupil na neznámé zastávce, cítil se sice trochu zmatený, ale zároveň i pobavený. Ten ranní trapas mu vlastně zlepšil náladu. Uvědomil si, že i v tom každodenním shonu se může stát něco nečekaného a vtipného. A že i řidiči městské hromadné dopravy jsou jenom lidé, kteří se rádi zasmějí. Cesta do práce mu sice trvala o něco déle, ale měl o čem přemýšlet a co vyprávět kolegům.
Když konečně dorazil do kanceláře a vyprávěl svůj ranní příběh, smáli se všichni společně. Pan Novák si uvědomil, že i malé ranní nedorozumění může přinést spoustu radosti a úsměvů. A že někdy je fajn nechat se unést proudem, i když ten proud zrovna teče jiným směrem, než jsme původně zamýšleli. Třeba nás zavede na zajímavější místa, než bychom čekali. A hlavně, že se tomu všemu můžeme zasmát. Protože smích je kořením života a i když si spleteme autobus s tramvají, pořád je to jenom jízda, která nás někam doveze. Třeba s malým zpožděním a s úsměvem na tváři.To přece není tak špatný začátek dne, no ne? A ten řidič? Ten si ten den určitě taky zapamatoval. Možná si i na tu svou linku dal cedulku: „Pozor, smích prodlužuje jízdu!“ Kdo ví? Každopádně, Brno je plné překvapení a nikdy nevíte, co vás za rohem potká. Třeba jenom spletený autobus a tramvaj, ale i to stačí k tomu, aby se obyčejné ráno proměnilo v neobyčejnou historku. A o tom přece život je, o těch malých, lidských příbězích, které nás spojují a rozesmějí.
Takže, pane Nováku, příště si dejte pozor, do čeho nasedáte. Ale kdyby se vám to náhodou stalo znovu, nebojte se, svět se nezboří. Možná se jenom zase někdo upřímně zasměje. A to je přece fajn, ne? Možná, že ten řidič, až si na vás zase vzpomene, se usměje a vzpomene si na to ráno, kdy se smál tak, až minul tři zastávky. A to je taky fajn, mít takovou veselou vzpomínku. Takže, ať už jedete autobusem nebo tramvají, hlavně s úsměvem! Protože s úsměvem jde všechno líp, i když jedete úplně jinam, než jste původně chtěli. A kdo ví, třeba na té vaší neplánované objížďce objevíte něco nového a zajímavého. Brno je krásné město, plné skrytých zákoutí. Takže, i když si spletete dopravní prostředek, berte to jako malou exkurzi zdarma. A hlavně, neztrácejte smysl pro humor. Ten vám pomůže překonat každou nečekanou situaci. A pamatujte, že nejlepší historky se píšou samy a často jsou to právě ty, které se nám přihodí, když si spleteme autobus s tramvají. Tak, ať vám ten den plný nečekaných zážitků stojí za to! Hlavně, ať se dostanete tam, kam potřebujete, i když třeba s malou zajížďkou. A ten řidič? Ten už si asi dává velký pozor, aby se při smíchu díval na cestu. Ale kdo ví, třeba už se těší na dalšího zmateného cestujícího, kterému zase bude moci s úsměvem pomoct.
A to je přece krásné, ta lidská sounáležitost, i v takové obyčejné věci, jako je jízda městskou hromadnou dopravou. Takže, Brno je město plné života a humoru a tenhle příběh je toho jenom důkazem. A pan Novák? Ten už si asi dává dvojnásobný pozor, když nastupuje do autobusu nebo tramvaje. Ale kdo ví, třeba si ten ranní trapas občas s úsměvem připomene. Protože i takovéto malé příhody dělají náš život pestřejším a zábavnějším. A o tom to přece je, užívat si každý den, i když nám občas přinese nějaké to malé překvapení. A smát se tomu, protože smích je nejlepší lék na všechny starosti. A v Brně se smíchu rozhodně nebojí.
Takže, ať žije Brno a jeho veselí cestující a řidiči! A ať se nám všem daří, ať už jedeme kamkoliv! A hlavně, s úsměvem! Protože úsměv otevírá dveře a dělá svět veselejším místem. A to platí i v brněnské městské hromadné dopravě. Takže, příště, až budete nastupovat, nezapomeňte se usmát na řidiče. Možná se vám taky stane něco nečekaného a vtipného. A o tom se pak budete moci podělit s ostatními. A to je přece fajn, šířit dobrou náladu. A v Brně to jde samo, jak vidno z příběhu pana Nováka a jeho neplánované jízdy tramvají. Takže, hurá do práce, a s úsměvem! Protože s úsměvem jde všechno líp, i když si spletete autobus s tramvají a projedete tři zastávky navíc. Hlavně že je legrace!
