Článek
Tak tohle je ten moment, kdy si člověk říká, jestli náhodou nežije v sitcomu. Anebo jestli jeho partner neabsolvoval nějaký speciální kurz „Jak naprosto nepochopit ženskou duši“. Jana to zkusila po dobrém. Po zlém už to ani nemělo smysl.
Seděli večer na gauči, ona se k němu tulila (tedy, snažila se, on zrovna listoval sportovními výsledky), a s touhou v hlase mu řekla: „Víš, Petře, poslední dobou mi nějak chybí něha. Takové ty drobné projevy lásky, víš? Pohlazení, objetí, nějaké milé slovo…“ Petr zamrkal, odložil noviny a s vážnou tváří se na ni podíval. Jana si v duchu řekla: „Konečně mu to došlo!“ Jenže Petr promluvil: „Víš co, tvoje žehlička už stejně dosluhuje. Pořád se na ni lepí prádlo a trvá věčnost, než se nahřeje. Co kdybych ti zítra koupil novou? Mají teď v Elektru nějaké akce na ty s parním generátorem, prý jsou fakt super.“ Jana na něj jenom zírala s otevřenou pusou. Něha? Pohlazení? Milé slovo? To se v Petrově mozku přetransformovalo na novou žehličku? Vážně? V tu chvíli měla chuť ho tou starou žehličkou praštit. Ale pak si uvědomila, že by si akorát zničila tu novou, potenciální, s parním generátorem. A to by byla teprve tragédie.
Tohle nebyl první podobný incident. Jana už si pomalu začínala psát seznam Petrových „originálních“ projevů náklonnosti. Když si stěžovala, že je unavená, koupil jí knihu o time managementu. Když řekla, že by potřebovala trochu víc romantiky, objednal jim pizzu s dvojitou porcí salámu (protože „přece ví, jak moc máš ráda salám!“). A když se zmínila, že by chtěla víc společných aktivit, přihlásil je oba na kurz opravy domácích spotřebičů. Protože „to se přece vždycky hodí a budeme spolu něco dělat!“
Jana už pomalu začínala pochybovat o Petrově schopnosti chápat lidskou řeč, natož ženskou duši. Měla pocit, že mluví jiným jazykem. Ona mluvila o citech a emocích, on odpovídal v kódech spotřebičů a praktických rad. Bylo to jako snažit se vysvětlit kvantovou fyziku zlaté rybičce. S nejlepší vůlí, ale s nulovým výsledkem. Jejich přátelé se tomu samozřejmě smáli. „Hele, hlavně že se snaží, ne?“ říkala Klára s pobaveným úsměvem, když jí Jana líčila nejnovější žehličkovou eskapádu. „Třeba je to jeho způsob, jak ti ukázat, že se o tebe stará. Prakticky.“ Prakticky? Jana si představila Petra, jak ji s láskou objímá novou žehličkou. Moc romantické to nebylo. Ale musela uznat, že Petr se opravdu snažil. Jen jeho snaha mířila úplně jiným směrem, než kam by měla. Byl jako navigace, která neustále přepočítává trasu, ale nikdy nedojede do cíle.
Jednou se Jana pokusila být ještě explicitnější. Nakreslila mu obrázek srdce a napsala do něj slovo „NĚHA“. Pak mu k tomu připsala pár příkladů: „Pohlazení po vlasech při sledování televize“, „Objetí bez důvodu“, „Milá zpráva během dne“. Petr si obrázek prohlédl, zamyslel se a druhý den jí přinesl novou sadu fixů, „abys mohla kreslit hezčí obrázky“.
V tu chvíli už Jana málem propadla zoufalství. Bylo to jako boj s větrnými mlýny. Čím víc se snažila mu něco vysvětlit, tím víc se on zamotával do svých praktických řešení. Začala si klást otázku, jestli vůbec mluví se stejným člověkem, se kterým před lety sdílela romantické večeře a dlouhé noční rozhovory. Možná Petr prostě neměl ten „něžný“ gen. Možná jeho mozek fungoval na bázi „problém – řešení“, a když slyšel slovo „něha“, automaticky ho to přepnulo do režimu „jaký praktický problém můžu vyřešit?“. A v jeho světě byla evidentně dosluhující žehlička palčivějším problémem než Janina touha po troše citové náklonnosti.
Jana se rozhodla zkusit jiný přístup. Začala mu jeho „praktické“ dary oplácet stejnou mincí. Když si stěžoval na bolavá záda, koupila mu novou matraci. Když se zmínil, že mu pomalu dochází holicí pěna, objednala mu roční zásobu. Petr na to chvíli zmateně koukal, ale pak si začal libovat, jak je Jana praktická a starostlivá. Možná to byla jediná cesta, jak se s Petrem domluvit. Přestat mluvit jazykem citů a začít mluvit jazykem praktických darů. Možná se nikdy nedočká něžného pohlazení při sledování filmu, ale zato bude mít vždycky perfektně vyžehlené prádlo a pohodlnou matraci.
Možná na tom něco je. Vždyť i ta nová žehlička je svým způsobem projev péče. Jen je zabalený v trochu neobvyklém balení. A Jana si pomalu začínala zvykat na to, že Petr vyjadřuje svou lásku skrze funkční spotřebiče a praktické vychytávky. Třeba je to jeho osobitý způsob, jak říct: „Záleží mi na tobě. A na tom, abys měla perfektně vyžehlené prádlo.“
A co se týče té něhy? No, o tu si Jana bude muset říct trochu… praktičtěji. Možná mu příště rovnou ukáže obrázek srdce a pod něj napíše: „Prosím, třikrát denně aplikovat na čelo, tváře a ruce. Vedlejší účinky: pocit tepla a štěstí.“ Třeba to Petr konečně pochopí. A když ne? No, tak aspoň bude mít Jana zásobu nových fixů. A perfektně vyžehlené prádlo. A to se taky počítá, ne?
