Hlavní obsah

Starožitná kniha otevřená na podivné stránce. Co se stalo, když někdo zkusil rituál z ní

Foto: pexels

V zaprášeném antikvariátu čekala kniha plná zakázaných vědomostí. Jedna otevřená stránka a neodolatelná zvědavost vedly k rituálu, jehož následky si nikdo nedokázal představit

Článek

Lukáš byl sběratel starých knih s trochu morbidním vkusem. Netáhly ho romány o lásce ani historické kroniky. Jeho vášní byly zažloutlé svazky plné zapomenutých legend, alchymistických receptů a okultních praktik.

Jednoho sychravého odpoledne zabloudil do zapadlého antikvariátu kdesi na okraji města. Mezi regály plnými prachu a pavučin narazil na knihu, která ho okamžitě zaujala. Byla vázaná v tmavé, ošoupané kůži bez jakéhokoli názvu na hřbetu. Když Lukáš s mírným rozechvěním prstů rozevřel starou vazbu, naskytl se mu pohled na řádky plné cizích znaků, které připomínaly spíš zaříkávadla než slova. Stránky zdobily bizarní kresby, plné kruhů, trojúhelníků a podivných, zvířecím tělům podobných stvoření s lidskými hlavami. Uprostřed knihy, jako by na ni čekala, byla jedna stránka násilím rozevřená a mezi řádky, jako temná záložka, leželo zalisované ptačí pírko. Bylo černé jako uhel a na dotek křehké, jako by se mělo každou chvíli rozpadnout v prach. Na té stránce byl nakreslený kruh s několika neznámými znaky uvnitř a pod ním byl napsaný krátký text v jazyce, který Lukáš sice nerozuměl, ale cítil z něj zvláštní, mrazivou energii. Měl neodbytný pocit, že tato kniha k němu nějakým způsobem promlouvá, že čekala právě na něj. Bez váhání si ji koupil, i když prodavač o jejím obsahu nic nevěděl a jen pokrčil rameny.

Doma Lukáš knihu pečlivě prozkoumal. Strávil hodiny prohlížením symbolů a snažil se přijít na kloub jazyku, ve kterém byla psaná. Marně. Žádná z jeho lingvistických příruček ani online překladačů mu nepomohly. Ale ta otevřená stránka ho fascinovala. Ten kruh, ty znaky, ten krátký text… Měl neodolatelnou touhu zjistit, co znamenají. Začal si dělat poznámky, překresloval symboly a hledal podobnosti v jiných okultních spisech, které vlastnil. Po několika dnech usilovné práce se mu konečně podařilo najít jednu knihu, která obsahovala podobné symboly a dokonce i zmínku o jazyku, který by mohl být příbuzný tomu v jeho nové knize. S pomocí této stopy se mu pomalu začaly rozplétat první slova z té záhadné stránky. S každým rozluštěným slovem v něm narůstal zvláštní, nepříjemný pocit. Text totiž popisoval jednoduchý rituál, který měl údajně otevřít „dveře k jiným dimenzím“ a umožnit „setkání s bytostmi za závojem“. Znělo to jako bláznivá povídačka, ale ta kniha… ta kniha měla v sobě něco zvláštního, něco, co Lukáše zároveň děsilo i fascinovalo.

Přes veškerý svůj rozum a skepsi Lukáš nemohl odolat pokušení. Část jeho mysli to odmítala jako čirý nesmysl, výplod choré fantazie dávného autora. Ale ta druhá část, ta sběratelská a dobrodružná, ho neustále nabádala, aby to zkusil. „Co se může stát?“ říkal si. „Je to jen stará kniha a pár nesmyslných slov.“ Jedné temné noci, když venku zuřila bouře a blesky ozařovaly jeho byt, Lukáš se rozhodl. Připravil si všechno potřebné podle instrukcí z knihy. Na podlahu nakreslil křídou kruh, přesně podle nákresu. Uvnitř kruhu rozmístil několik svíček a do jeho středu položil knihu otevřenou na oné podivné stránce. Zapálil svíčky a začal potichu recitovat slova z knihy. Jazyk mu zpočátku drhl, ale postupně se mu dostával pod kůži. Jeho hlas zněl v tichém bytě zvláštně a cize. Jakmile dořekl poslední slovo, v místnosti se nic nestalo. Lukáš si s úlevou a zároveň s mírným zklamáním pomyslel, že to byla opravdu jen hloupá pověra. Už se chystal sfouknout svíčky, když vtom… Vzduch v místnosti zhoustl. Svíčky začaly plápolat mnohem silněji, i když okna byla zavřená a nikde nefoukalo. Z koutů místnosti se začaly vynořovat stíny, které neměly žádný zjevný zdroj. Lukášovi se zježily chlupy na zátylku. Cítil, jak ho prostupuje chlad, i když topení jelo naplno. A pak se z nitra kruhu, přímo z otevřené knihy, začal ozývat šepot. Byl tichý, sotva slyšitelný, ale Lukáš ho jasně vnímal. Zněl jako mnoho hlasů mluvících najednou, ale přitom nerozuměl ani jedinému slovu. Šepot sílil a začal přecházet v jakési skřehotání a chroptění. Stíny v koutech se začaly hýbat, pomalu se zhmotňovaly do neurčitých, děsivých tvarů. Lukáš chtěl vykřiknout, ale hlas mu uvízl v hrdle. Strach ho paralyzoval. S hrůzou sledoval, jak se z knihy zvedá tmavá, vířící substance, která pomalu nabývá podoby vysoké, štíhlé postavy bez jasných rysů. Měla jen dvě rudě zářící oči, které se upřeně dívaly na Lukáše. Postava se pomalu pohnula a natáhla k němu ruku. Dlouhé, kostnaté prsty se k němu blížily a Lukáš konečně prolomil ledy strachu a vykřikl. Jeho křik se mísil s děsivými zvuky, které vycházely z postavy. Vtom se ozvala rána a v místnosti se rozlétly střepy. Jedna ze svíček explodovala a plamen se přenesl na okraj kruhu. Oheň se začal rychle šířit po koberci. Lukáš v panice vstal a snažil se uhasit plameny, zatímco děsivá postava se k němu stále blížila. V chaosu se mu podařilo shodit stolek s knihou a ta spadla zpátky na zem a zavřela se.

V tu chvíli se všechno změnilo. Šepot ustal, stíny se začaly rozpouštět a postava se pomalu rozplynula ve vzduchu. Zůstal jen zápach spáleniny a Lukáš, celý se třesoucí, uprostřed hořícího kruhu. Lukášovi se podařilo uhasit oheň dřív, než se rozšířil. Zůstala jen ohořelá skvrna na koberci a pocit hlubokého šoku. Tu noc nespal. Přemýšlel o tom, co se stalo. Byla to halucinace? Sen? Nebo se mu skutečně podařilo otevřít nějaké zakázané dveře? Druhý den knihu pečlivě zabalil a odnesl ji zpátky do antikvariátu. Prodavač se na něj překvapeně podíval, ale Lukáš mu jen s bledou tváří řekl, ať ji už nikdy nikomu neprodává.

Nikdy nikomu nevyprávěl o tom, co se stalo. Bál se, že by mu nikdo nevěřil, nebo že by ho považovali za blázna. Ale tu noc nikdy nezapomněl. Na ten chlad, na ten šepot, na ty rudě zářící oči. Už nikdy se nedotkl žádné staré knihy s okultní tematikou. A vždycky, když slyšel venku bouřku, se mu vybavila ta temná noc a děsivá postava z knihy. Dodnes si není jistý, co se tehdy skutečně stalo. Ale jedno ví jistě: některá tajemství by měla zůstat navždy skryta mezi stránkami starých knih. A zvědavost někdy může mít velmi děsivé následky. Takže, pokud někdy narazíte na starou knihu otevřenou na podivné stránce, možná bude lepší ji s úctou zavřít a nechat její tajemství spát dál. Protože nikdy nevíte, co se stane, když se pokusíte probudit to, co mělo zůstat navždy ukryto ve stínech minulosti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz