Článek
Hele, představ si to. Sedím si takhle jednou v obýváku a koukám na tu naši televizi. Vlastně spíš na tu černou díru, co tam furt zívá, i když je vypnutá. A říkám si: ‚Sakra, tohle už mě nebaví.‘ Vždyť ten obývák by mohl být takový útulnější, víc náš. A ta televize tam prostě tak nějak dominuje všemu, i když zrovna neběží žádný film.
No a pak mi to bliklo. Co kdybychom se téhle bedny zbavili úplně? Jasně, první reakce manžela byla asi taková, jakou si teď představuješ ty. ‚Cože? A na co se budeme koukat?‘ No, to byla přesně ta otázka, která mě donutila začít přemýšlet jinak. Vždyť přece existují i jiné způsoby, jak si užít filmový večer nebo třeba fotbal. A tak jsem začala googlit, koukat na různý recenze a narazila jsem na projektory. Ze začátku jsem si nebyla jistá. Přece jenom, televize je televize, na to jsme zvyklí. Ale čím víc jsem o těch projektorech četla, tím víc se mi to líbilo. Ta představa obrovského obrazu, kdykoliv si zamaneme, a zároveň žádná velká černá krabice, když se zrovna nic neděje… To znělo fakt lákavě.
Tak jsem do toho šla. Objednala jsem projektor, k tomu rovnou i pořádné promítací plátno. Manžel se na to sice tvářil trochu skepticky, ale děti byly nadšené už jenom z té velký krabice, co přišla. Pamatuji si, jak jsme to pak spolu instalovali. S tím plátnem jsem si chvíli hrála, než jsem našla to správné místo, aby to bylo akorát. Ale jakmile jsme to poprvé zapnuli… No, to bylo něco! Ten obraz byl prostě obrovský! Úplně jiný zážitek, než na té naší staré televizi. Manželovi spadla brada a děti jásaly, jako kdyby přišel Santa. Hned jsme si pustili nějaký animák a já jenom koukala, jak se ty jejich oči rozzářily. V tu chvíli jsem věděla, že to byla dobrá volba. A víš co je na tom nejlepší? Ta flexibilita. Když chceme koukat na film, uděláme si z obýváku malý kino. Zatáhneme žaluzie, zapneme projektor a ten obraz je fakt pohlcující. Úplně se do toho příběhu víc dostaneš. A když je třeba fotbal nebo nějaký jiný sport, tak ten velký obraz je prostě pecka. Člověk má pocit, jako by byl přímo na stadionu. A co děti? Ty z toho mají taky srandu. Večer si pouštíme pohádky před spaním na té velký ploše a to má úplně jinou atmosféru. A když přijde návštěva s dětmi, tak jim pustíme nějaký film a je o zábavu postaráno. Navíc, když si hrají na konzoli, ten velký obraz je fakt super.
Jasně, občas se někdo zeptá, co na to říkají návštěvy. No, reakce jsou různý. Někteří se diví, kde máme televizi, a když jim řeknu o projektoru, tak se tváří trochu nechápavě. Ale pak si s námi třeba pustí film a většinou změní názor. Ten zážitek je prostě jiný, víc takový… společný.
Samozřejmě, má to i svoje mínusy. Třeba když je venku hodně světla, tak ten obraz není tak výrazný, takže ideální je to spíš večer. Ale my jsme si na to rychle zvykli. A popravdě, kolikrát přes den vlastně sedíme a koukáme na televizi? Většinou až večer, když chceme relaxovat. A taky jsme k tomu projektoru rovnou pořídili pořádnej soundbar a subwoofer. Protože obraz je jedna věc, ale ten zvuk k tomu prostě patří. Teď, když koukáme na film, tak to má fakt grády. Ten prostorový zvuk tě úplně vtáhne do děje.
Víš, pro mě to není jenom o náhradě televize. Je to o tom, že ten náš obývák teď žije trochu jinak. Když ten projektor nepoužíváme, tak tam prostě není žádná velká černá obrazovka, co by poutala pozornost. Ten prostor je najednou takový volnější, vzdušnější. Můžeme si tam dát kytky, knihy, cokoliv. Ten obývák se stal takovým víc multifunkčním prostorem, ne jenom místem před televizí.
A co na to říká rodina? No, ze začátku byli trochu překvapení, hlavně manžel. Ale teď si to nemůžou vynachválit. Děti jsou nadšený pořád a manžel si taky zvykl a už si ten velký obraz užívá. Takže jo, za nás to byla fakt dobrá změna. A ty nechápavé pohledy návštěv? Už se s tím taky nějak srovnali. Možná, že za pár let už to nebude tak divné, když někdo místo televize bude mít projektor. Kdo ví? Třeba je to budoucnost domácí zábavy."
