Článek
Lidé se dělí na nevěřící Tomáše. Na druhé straně stojí ve frontě ti, kteří čekají, až je vyzpovídají sběrači preferencí politiků a stran.
Někdy mezi nimi jsme my, kteří uvěří, až když jim teče do bot.
Návštěvami v několika čekárnách jsem se dozvěděl, že mám skoro všechno, co může mít člověk nad hrobem.
Tlak jako v papiňáku:150–160/110 mmHg. Srdce se mi pobláznilo, tentokrát ne do sukní, ale fibrilují síně. Do kopce a v noci funím jak lokomotiva. Není to tím, na co myslíte, je to astma. Mám sladký život. Děvčata mi říkají cukroušku a doktorka také, když naměří 9 mmol/l. Krev ředím poctivě alkoholem až stále visí ve vzduchu, že se ve mně srazí. Jednou jsem náhle skončil na urgentu, když se to povedlo.
S výměnou čoček v očích jsem souhlasil, protože i já jsem viděl, že už nic nevidím.
Uroložka mě vystrašila, když mě válcovala ultrazvukem. Oznámila mi, že PSA 12 je tak akorát na to, abych přemýšlel o operaci.
Musel bych si pořídit větší ruce, aby se mi do dlaně vešla denní dávka předepsaných léků.
Pochopil jsem, že přišla situace, kdy už do těch bot začíná téci. Ani braní prášků denně lopatkou na uhlí to nezachrání.
Uroložka přitvrdila a dala mi termín. „Jestli se to do dvou měsíců nezlepší, tak jdete pod kudlu.“
Nebylo jisté, co mi chce ufiknout, tak jsem se octl v roli toho tonoucího. Nerad se svěřuji ženské do rukou. Jó jistě, teď trochu kecám, ale to my za jistých situací všichni. Tak jsem se rozhodl to řešit.
Prohlásil jsem se za magistra bylinkáře.
Alchymie
Šlo to i bez živnosťáku, tak jsem se do toho dal. Sestavil jsem recept na lektvar a sám hlídal, aby pacient na jeho užívání nezapomínal. Nebylo to tak obtížné, protože v hlavní složce byl alkohol. Základ byly vyluhované odénky kalísie vonné. K tomu Saw Palmetto, normální kopřiva, vrbovka, kotvičník, heřmánek, vitamíny B6 a B12.
Poctivě jsem večer co večer povinné deci užíval. Nejsem žádný troškař, tak jsem musel do supermarketu častěji zaskočit, aby bylinky nebyly na suchu.
Před předpokládanou operací jsem šel znovu na PSA. PSA naměřili 6 a tak doktorka konstatovala: „S operací počkáme,“ Ani jí nebylo divné, že jsem souhlasil.
Mohli se splést, tak jsem musel na PSA za měsíc znovu. O měsíc později bylo PSA 2,5. Paní doktorka kroutila hlavou.
„Je to dobrý, dobrý. Ale tak rychle klesnout jsem to ještě neviděla.“
Nevím, jestli nemluvila dvojsmyslně, nebo jsem to ve stresu tak bral jen já.
Dodnes se PSA pohybuje mezi 2–4. Postupně jsem složení svého likéru propracoval do podoby v minulé kapitole. Přestal jsem se na schodech otáčet, jestli není někdo za mnou.
Zubatá je ve střehu
Všechny hodnoty se mi vrátily do normálu, jenom ten věk mi zůstal.
