Článek
Jak Američané slyšeli oceánem napříč půlkou planety. Utajený odposlech.
Když jsem napsal svou knihu Utajený odposlech, mnozí čtenáři nevěřili, že něco takového může být pravda.
Že by se výbuch pod vodou dal slyšet na druhém konci oceánu? Že zvuk, pod vodou, dokáže obkroužit půl Zeměkoule? Pro většinu lidí to znělo jako sci-fi.
Ani dnes téměř nikdo neví, že to nebyla fikce, ale skutečný objev, amerického vědce Ewinga Maurice, který objevem tunelu SOFAR změnil na desítky let způsob, jakým se vedla studená válka pod hladinou.
Tajemství, které se podařilo utajit čtyřicet let
V září 1954 bylo v Portoriku uvedeno do provozu zařízení Ramey, první článek tajného amerického systému, který poslouchal dění v oceánech.
Postupně vznikala další stanoviště, v Eleutheře, Keflaviku či na Guamu. Tato síť, později známá jako SOSUS(Sound Surveillance System), dokázala naslouchat zvukům moře s nevídanou citlivostí. Pomocí podmořských akustických senzorů (směrových mikrofonů) systém zachycoval hluk ponorek, výbuchů i pohybů v oceánském dně. Jeho síla spočívala v tom, že využíval přirozený jev, SOFAR kanál, vrstvu vody, kde se zvuk šíří téměř beze ztrát.
V tomto pásmu se akustické vlny dokážou „uzamknout“ a putovat dál než světlo, někdy i tisíce kilometrů.
V praxi to znamenalo, že výbuch granátu pod hladinou u Jižní Ameriky bylo možné zachytit až u Skotska.
Systém SOSUS byl po desetiletí přísně utajen. Američané ho využívali k odhalování sovětských ponorek v Atlantiku i Pacifiku. Vážněji poprvé při Karibské krizi.
Až do roku 1991 o něm veřejnost téměř nic nevěděla.
Ironií osudu je, že už od roku 1968 se Sovětům dařilo pronikat k informacím o amerických odposleších, včetně principů jejich kódování.
Studená válka se tak neodehrávala jen na obloze, ale i v tichu oceánů, kde naslouchání bylo zbraní.
Když věda přebírá štafetu
Po prozrazení a oficiálním ukončení programu v 80. letech byly mnohé základny po přechodu na počítače uzavřeny a technologie přešla do civilního využití. Byl zveřejněn i ten utajený objev. Ale tak, aby nikdo nepochopil o co jde.
Dnes se tento systém, pod jinými názvy, používá při sledování mořských zemětřesení, pohybu ledovců, migrace velryb i při výzkumu klimatu.
Z „odposlechu studené války“ se stal nástroj poznání oceánu.
Osobní poznámka autora
Když jsem tento příběh začal psát, působil jako romantická legenda z časů, kdy se pod mořem skrývalo víc, než jsme si dovedli představit.
Teď, o desítky let později, se ukazuje, že pravda byla ještě pozoruhodnější než fantazie.
„Svět kolem nás slyší víc, než si myslíme. Jen někdy trvá pár desetiletí, než to připustíme.“
O autorovi
(„Tajnůstkář“) je autorem knihy Utajený odposlech (2014), která kombinuje skutečné historické události s příběhem lidí, jež se ocitli uprostřed dějin, aniž o tom věděli.
Ve své tvorbě spojuje přesnost technika, fantazii vypravěče a cit pro lidský detail.
Dnes se k tématu vracím nejen jako spisovatel, ale i jako svědek doby, která dokázala naslouchat moři dřív, než pochopila jeho ticho.
