Článek
Sedíme takhle jednoho dne proti sobě s Hankou a ta povídá „No, holka už nejsi nejmladší a chtělo by to se sobě trochu věnovat. Obočí trochu zvýraznit, vlasů už také moc nemáš a řasy, nějaké máš, ale jsou houby vidět!“
„Jo, že zrovna na tohle mám asi tolik času a náladu!“ Pomyslela jsem si a nechala jsem Hanku pokračovat, ačkoliv jsem zaslechla nepatrný hlásek prádla, které by potřebovalo už vyžehlit. „Ale co, nemá nožičky, neuteče. A co s tím jako mám dělat?“ prohodila jsem ledva směrem k Hance.
„No něco s tím uděláme. Začneme s umělými řasami, uvidíš, budeš koukat, jaká z tebe bude kočka!“ pronesla Hanka a večer ubíhal docela rychleji, než obvykle a za Hankou jsem zavřela dveře s myšlenkou, že jsem zvědavá, s čím zase přijde.
A přišel den změn, Hanka si na stole rozbalila nádobíčko, kleštičky, lepidlo, umělé řasy a že prý „jdeme na to!“
No jenže, já si nenechám sáhnout na chodidlo a natož nechat někoho šermovat s nějakým pochybným nářadím před mým okem.
Takže, jsem Hance navrhla „že já sama“. Důkladně mi Hanka vysvětlila, co a jak mám udělat a já se směle pustila do několika naprosto nemožných pokusů.
No naštěstí se mi tak nějak zadařilo a přiznám se, že mi to nejen trvalo hodně dlouho, ale i bylo hodno alchymického kouzlení, protože když už jsem se soustředila na umístění, tak zaschlo lepidlo. A když nezaschlo lepidlo, slzela jsem. Takže patla matla a hotovo!
Uplakaná, zrak napuchlý, víčka obtěžkána něčím, co mi překáželo ve výhledu, ale nesmírně zvědavá, jak to vypadá. Podotýkám, že bez brýlí na dálku vidím jen stíny.
Proto jsem hrábla po brýlích a nasadila jsem si je.
Můžete mi někdo vysvětlit, jestli někdo přemýšlel nad tím, že si někdo, jako já, může nasadit brýle na umělé řasy. No Hanka určitě né, protože délka řas přesahovala vrchní obroučku brýlí.
Tedy jsem si nasadila brýle, mrkla jsem a řasy? Ehm, ta paráda zůstala zaseknutá za horní obroučkou brýlí, nemohla jsem mrknout. S vytřeštěným zrakem jsem na sebe hleděla do zrcátka a bingo! Na první pokus se záhadně k vrchní obroučce hned přilepilo všechno, co nebylo zaschlé, a to co bylo, jsem si druhým mrknutím servala!
Nebudu vyprávět, s jakou bolestí a naprosto nemožně nepřirozeným kmitem jsem mrkla zbytkem čehosi, co zbylo na brýlích, řasách a v slzách pod okem.
Ještě štěstí, že jsem měla náhradní stařičké brýle a velmi rychle jsem si vzpomněla, kde je mám! Protože zkrášlování dopadlo tak, že se Hanka postarala o vyčištění původních brýlí a já měla oškubaný svoje řasy nad oteklým zrakem angroráka v menopauze. A Hančino domalujeme obočí se mnou docela určitě neklapne!
Tak příště zase něco ze života a mějte se tak, jak chcete!
