Článek
„Z fotek nezarmoutíš, ani nenadchneš, ale můžeš si s tím člověkem rozumět. Holka nesmíš dávat na první dojem. Nebuď tak kritická a pokus se o špetku tolerance.“ Věčný souboj mezi vnitřním hlasem a vědomím.
Ani zdaleka jsem netušila, že na mne čeká úsměvná parodie na film Velká sázka o malé pivo. Jen s tím rozdílem, že nechvalně známým se stal velko-dědic pan Pohádkář.
Pan Pohádkář měl seznamkový profil, jehož prostřednictvím hledal vážný a možná i vlažný trvalý vztah. Hned na startu našeho oťukávání vybalil srdceryvný příběh o tom, jak mu zemřela maminka a jak chudák zdědil po zdlouhavém dědickém řízení neuvěřitelný majetek. Zejména několik domů a pozemků v Praze a lány polností někde za Prahou.
Vlezla jsem znovu na jeho profil, abych se pokusila identifikovat si to něco, co mi na celé jeho historce „nehrálo“.
Typovala bych ho na pomocné profese. Ale také to mohl být pacient z psychiatrické léčebny. Něco bylo jinak a já nevěděla co. V každém případě jsem byla přesvědčena, že přes svůj pochybný zevnějšek se snaží ulovit ženu přes majetek. Možná mu to vycházelo, protože si dovedu představit zoufalství zoufalé ženy v tísnivé situaci.
Svá tvrzení posiloval fotografiemi domů a zahrad. A že to musí opravit, tamto musí uklidit a tuhle mu finanční úřad poslal výměr na daň z toho a tamtoho. A ještě co ty pojistky v dnešní době stojí peněz a on je na to všechno chudák tak sám. Strhující příběh nešťastného boháče, který potřebuje zachránit.
„Tak se chce seznámit anebo hledá správcovou? Co je to tohle za psychopata?!“ říkám si a v tom jsem si málem překousla jazyk. Pan Pohádkář mi poslal fotografii domu, který vlastnila moje kamarádka Jana.
Chytla jsem se a začala jsem být aktivnější. Domluvili jsme se, že s panem Pohádkářem potkáme před domem mé kamarádky, který údajně také zdědil.
Nemeškala jsem a kontaktovala Janu. Příběh Pohádkáře jsem jí odvyprávěla. Zasmály jsme se a já si byla stoprocentně jistá, že pan Pohádkář lže.
Jana mi naopak řekla, že se jedná o jejich zahradníka, který se jim stará o zahradní i terénní úpravy několik let.
Takže jsme se s Janou domluvily, že ačkoliv měla odjet za svými dětmi k rodičům, počkáme na pana Pohádkáře. Pan Pohádkář neměl ani ponětí o tom, že Jana zůstala doma.
K Janě měl přijet kolem druhé hodiny odpoledne a rande jsme měli domluvené až na pátou.
„Věděl, že tady má práci, podvodník!“ povídám Janě, která se zlehka usmála.
V útulné kavárničce jsme sledovaly online přenos z několika skrytých kamer na zahradě. Práci dokončil skoro po dvou hodinách. Zahradu však neopustil, naopak zůstal. Zaplaval si v bazénu, rozvalil se na sluníčku a po celou dobu byl na mobilu.
„Na jak dlouho si měla jet k vašim?“ ptám se Jany.
„No do zítra!“ odpovídá Jana.
„Má klíče o baráku?“ ptám se a Jana odpovídá, že „ne, jen od vrat na zahradu.“
V pět hodin čekám před domem. Přišel mne přivítat vraty a choval se naprosto suverénně.
Jana mezitím vešla do domu.
„Máš to tady moc hezké. Mám ráda vůni čerstvě posekané trávy“ povídám panu Pohádkáři, který se dme pýchou.
„No to víš, ale dá mi to hodně práce. O tenhle dům se musím starat víc, než o jiné, protože tady bydlím. Je to tady taková moje srdeční záležitost. Líbilo by se ti tady bydlet se mnou?“
Jana otvírá dveře na terasu a vstupuje v županu na scénu s podnosem, na kterém cinkají skleničky s domácí limonádou.
„Dobrý den“ povídá a pokračuje „to jsem ráda, že jsem vás tady stihla. To je vaše paní anebo nějaká výpomoc?“
Pan Pohádkář vytřeštil oči, vyletěl ze zahradního křesílka a začal něco blekotat.
Mlčela jsem a Jana dodala mým směrem „Co vy na to mladá paní? “
„Kdo je to, co je tohle za ženskou? A proč se tady promenáduje v županu?“ povídám Pohádkáři a doplňuji „to je tvoje manželka? Vždyť si říkal, že je to tvůj dům a jsi na všechno sám! Chtěl si, abych tady s tebou bydlela! Tvrdil si mi, že si svobodný!“
A Jana pana Pohádkáře zařízla větou „Cože, tohle je váš dům? Vždyť jste náš zahradník!“
Prekérní situace.
Na místo toho, aby se pan Pohádkář omluvil a uchýlil se k poníženému pokání, anebo se alespoň trošičku snažil o záchranu situace, začal neomaleně nadávat, vyhrožovat a vztekat se. Nakonec vysloveně utekl jako malý kluk. Ne, pan Pohádkář neunesl porážku. Zdrhnul před průšvihem!
Pan Pohádkář dostal padáka, tedy on si ho svým způsobem dal sám.
Jana si s manželem našli novou paní zahradnici a do zahrady si nechali instalovat online kamerový systém. A já si rádoby milionáře a dědice pohádkového majetku nemusela ani zablokovat, protože zmizel ze světa jako pára nad hrncem.
Tak příště zase něco ze života a mějte se tak, jak chcete!
