Článek
Proč jsem si nedobrovolně zahrála na Kazi? A cože to můj Bivoj přitáhl z vesnického mysliveckého plesu? No kromě kocoviny mi totálně zhatil vášnivé představy.
To bylo tak, že jsem se vracela ze zahraniční služební cesty pozdě večer a byli jsme s mým přítelem domluveni, že se potkáme na chalupě nedaleko za Prahou. Můj přítel měl trávit večer na plese a já seděla v letadle na cestě domů. Žádný problém. Až budu na cestě na chalupu, měla jsem mu zavolat, abych mu dala náskok.
Také musím dodat, že jsme se celý týden neviděli a opravdu jsem se na něho těšila. Proto jsem přijela na chalupu dříve s tím, že jsem připravila slavnostní přivítání. Šampaňské a něco málo na vidličku. „Ještě si dám spršku, trošku parfému a luxusní erotické prádýlko a mohla bych mu zavolat, aby přijel,“ tetelila jsem se.
„Tak jo, dej mi deset minut a jedu!“ Jenže měření času v podání mužů je podobné, jako když začnou vyprávět o přifouknutých rybářských úlovcích. Takže jsem věděla, že deset minut je u mého přítele tak dobrá půlhodina. Nevadí, vlezla jsem si do postele pod peřinu a otevřela rozečtenou knihu.
Slyšela jsem, jak přijel, bouchla vrátka od branky a také nějak divně zařinčela popelnice. „Konečně!“ pomyslela jsem si a hledala jsem v posteli tu nejerotičtější pózu na uvítanou.
Můj milovaný přítel rozrazil dveře, oblečený v zeleném kvádru nadlesního a řval ode dveří „Už jsme doma, lásko!“ Než jsem se stihla v posteli otočit, že jako kolik lidí a koho to vlastně s sebou přitáhl, když mluví v množném čísle, tak stál ve dveřích od ložnice s něčím na zádech se hrnul ke mně.
Nestihla jsem vůbec nic, protože docela jistým a rychlým krokem doletěl k posteli a k nočnímu stolku mi složil vyvrhnutého divočáka. Možná, že i zakopl a jak byl společensky unavený a neudržel balanc, mrsknul s ním takovým grifem, že se z divočáka zvedlo prachu a zaschlého bahna na půl kýble. A povídá „To jsem ti přinesl macka, co!? To jsem vyhrál, byla to první cena a já jí vyhrál!“ Svlékl si sako a tak jak byl s sebou švihnul do postele v tu ránu spal jako špalek. Co spal! Začal chrápat jako to prase!
Nevěděla jsem, jestli se mám smát anebo zoufale křičet. Poprvé v životě jsem tak zblízka viděla divoké prase. Kazi by přeci naštvaná nebyla. Naopak by byla asi šťastná a na svého chotě náležitě pyšná, když by jí chrabrý Bivoj k nohám složil statné prase. Jenže já jsem nebyla ani šťastná a už vůbec ne pyšná. A už vůbec jsem si nepřipadala jako Kazi. Zklamaná jsem se v saténovém prádýlku rozplakala.
Abych uhasila svůj žal, snědla jsem všechno, co jsem připravila na vidličku bez vidličky a šampaňské vypila přímo z láhve. Ulehla jsem vedle svého Bivoje a musela jsem brzdit nohou z postele svůj kolotoč v hlavě, protože se mi vleže točil celý svět. Usnula jsem.
Kolem jedenácté dopoledne jsem se vzbudila a přítel nikde. Divočák nikde. Bordel z divočáka uklízený, jen z kuchyně se ozývaly divné zvuky. Tak jsem na sebe hodila župan a šla jsem se podívat, co se děje. Ostatně pěkná opice mi seděla za krkem a třískala poklicemi, co to šlo. Měla převelikou žízeň.
Otevřu dveře do kuchyně a tam můj chrabrý Bivoj stál u plotny a povídá „Dáš si trochu guláše nebo raději česnečku? Ne, raději pořádnej lomcovák, viď. Uvařím ti silný kafe a nehuč.“
To, že si nic nepamatoval, tak o tom možná asi nemusím mluvit. Ale bylo mu divný, proč jsem na sobě měla to prádýlko, když normálně spím nahá a kdo vychlastal tu flašku šampaňského. Asi tušil, když mi vedle půllitrového turka naservíroval i horkou česnečku.
Tak příště zase něco ze života a mějte se tak, jak chcete!
Ještě více vzpomínek? Navštivte můj autorský medailonek!
