Článek
Když dnes vstoupíte do supermarketu v platnosti nového slevového letáku nebo dne připisování důchodů, naskytne se vám zajímavý pohled. Vozíky plné potravin, nákup v hodnotě několika tisíc, a u pokladen často ve frontách stojí ti, kdo si nejvíc stěžují na „bídu“ – důchodci. Vedle nich se sotva drží na nohou matka samoživitelka, která si v ruce přepočítává peníze na mléko, chléb a pár rohlíků pro své děti.
Přetahování o zboží v akci
Důchodci mají často plná ústa stížností, jak je stát nechal na holičkách. A ano, mnozí opravdu nemají na rozhazování. Ale ruku na srdce – kolikrát jste viděli seniora s vozíkem, kde je zboží zlevněné i nezlevněné, včetně několika kusů uzenin, sladkostí, alkoholu a drahých produktů a třeba i cigaret, které rozhodně nepotřebují? Důchodci umí slevy využít na maximum, ale často neumí šetřit tam, kde to dává smysl.
Na druhé straně tu máme matky samoživitelky, které často nemají ani na základní potraviny. Ty slevy neberou jako „lov“ nebo zábavu, ale jako nutnost, aby jejich dítě mělo aspoň něco k snídani. Jejich košík nejspíš nebude přetékat. Bude v něm mléko, těstoviny, základní potraviny a levné pečivo. Proč? Protože samoživitelka nemá ani pasivní příjem, ani výhody, které mají senioři.
Důchodci a „chudoba“
Průměrný důchod se dnes pohybuje kolem 21 tisíc korun měsíčně, což rozhodně není málo. I přesto slyšíme z jejich úst, že nemají na léky, jídlo nebo nájem. Ale přitom najdete v jejich košících kávu za pár stovek, drahé cukrovinky, klobásky a slevové „úlovky“, které často skončí v koši, protože je ani nestihnou zkonzumovat. Na druhé straně si mnohé matky samoživitelky nemůžou dovolit ani kvalitní toaletní papír za běžnou cenu a každá koruna navíc je pro ně otázkou přežití.
Nejde o to vzít seniorům jejich peníze. Ale proč neexistuje systém, který by více podporoval skutečně ohrožené skupiny? Důchodci mají zajištěné příjmy a pravidelné valorizace. Samoživitelky se ale musí spoléhat samy na sebe a často padají na úplné dno.
Tak se to prostě dělá
Když stát přidá seniorům, zvedne se vlna spokojenosti. Důchodci jsou nejpočetnější voliči, a tak politici vědí, kam směřovat peníze. Samoživitelky? Ty nikoho příliš nezajímají. Nemají hlas, nemají čas na stížnosti a hlavně nemají sílu bojovat za svoje práva. Dokud ale budou důchodci křičet o své „bídě“, zatímco jejich lednice praskají ve švech, a samoživitelky budou stát stranou s prázdnými peněženkami, nic se nezmění. Spravedlnost by byla, kdyby stát pomohl těm, kteří to nejvíce potřebují. Ano, i mezi důchodci jsou tací, kteří opravdu žijí z ruky do úst. Ale většina má zajištěný stabilní příjem a výhody, které jim ostatní mohou jen závidět. Samoživitelky jsou v tomto systému opomíjené a přehlížené.
