Článek
Seděla jsem si v klidu na lavičce, užívala první letošní sluníčko a říkám si, jak je ten den fajn. Pak to přišlo. PRÁSK! Do holeně mě trefila plastová lopatka. Otočím se a koukám dolů – stojí tam cizí dítě s drzým výrazem. Neprojevovalo jediný náznak omluvy, nebo že by snad udělalo něco špatně. Prostě se mu chtělo mě praštit, tak mě praštilo. Rozhlédla jsem se, kde má rodiče, ale nedokázala jsem k němu nikoho přiřadit. Pak mě praštilo po druhé. To už jsem se na něj zamračila a řekla, že to nesmí dělat. Ale vzalo mě přes nohu i po třetí a mně došla trpělivost. Doma aplikujeme pravidlo 3× a dost a nevidím důvod, proč bych k cizímu nevychovanci měla být tolerantnější než k vlastním dětem. Takže jsem mu tu lopatku sebrala. Kluk vypadal dost zaraženě, očividně nebyl zvyklý na odpor. Chvíli přemítal, co dělat a pak odmašíroval pryč a já to brala za vyřízené. Jenže to jsem se pořádně spletla.
„Okamžitě mu to vraťte!“
Do tří minut se ke mně přiřítila ženská, celá rudá rozčilením. Zastavila se přede mnou a spustila. „To je jeho lopatka!“ ječela tak, že se otáčela půlka hřiště.
Super, tak to už jsem věděla. Ale jaksi mi uniklo, proč to nezmínila, že její dítě s ní mlátí cizí lidi. tak jsem se zeptala: „A co si to vaše dítě dovoluje mlátit cizí lidi? Takhle se chová normálně?“
Odpověď přišla rychle a naprosto předvídatelně. „Je to jen dítě!“ pronesla tónem, jako bych snad byla já ta špatná. „Jo aha, tak to je v pohodě. Takže když je někdo malej, může mlátit lidi?“ odpálkovala jsem jí.
Máte malé tyrany
Tohle je dneska nějaký nový trend? Dítě může všechno, ale běda, jak na něj někdo zpátky zvýší hlas. Nebo mu – nedej bože – vezme lopatku. To už je týrání! Trauma!
„On je ještě malej,“ dodá ta máma, jako by to bylo nějaké kouzelné zaklínadlo a její skoro pětiletý kluk byl najednou dvouletý.
„No a co?“ pokrčím rameny. Jestli je tak malej, tak možná ještě není ve věku, kdy by mohl mít lopatku, ne?
Velmi rychle mi došlo, že problém není v tom děcku, ale v jeho matce. Tak je to totiž prakticky vždy. Děti se chovají tak, jak jim to rodiče dovolí. A když jim odmalička vtloukají do hlavy, že jsou středem vesmíru, nic se jim nesmí stát a nic není víc než oni, tak to pak podle toho vypadá.
Neumíte vychovat dítě
Jestli se někomu zdá normální, že jeho dítě běhá po hřišti a mlátí cizí lidi lopatkou, tak mně to normální nepřijde. A jestli rodiče nejsou schopní vysvětlit mu základní pravidla chování, tak se nedivte, že to někdo udělá za ně. Třeba já.
„Díky, ale myslím, že si s tím poradím sama,“ řeknu suše a ještě si lopatku chvíli přehazuju v ruce. Už se chystám k odchodu, když vtom slyším, jak ta paní vztekle zasyčí: „Lidi jsou dneska hrozný!“
A já s ní naprosto souhlasím, to teda jsou. Někteří dokonce vychovávají spratky a ještě jsou ukřivdění, když se někdo nechce nechat od nich otravovat.
