Článek
Otevřela jsem dveře, kufr v ruce, hlava ještě u moře. Dcera seděla u stolu, mobil v ruce, výraz kontrolora z finančáku.
„Tys byla na dovolené?“
„Jo, poprvé po deseti letech. Sama.“
Místo radosti přišla salva: „To ti nepřišlo blbý? Ty peníze jsi mohla dát mně. Potřebuju na kauci, na auto, na všechno. Ty si jezdíš k moři a já se tady dřu.“
V ten moment jsem pochopila, jak ji rozmazlilo moje celoživotní „nějak to zařídím“. V jejím světě existuje jednoduchá rovnice: maminčiny peníze = dceřiny peníze. Když jsem si dovolila utratit je za sebe, zhroutila se jí matrice vesmíru.
Investice jménem dítě, které má pocit nároku
Upřímně způsobila jsem si to sama. Léta jsem jela program „hlavně, ať mému dítěti nic nechybí“. Kroužky, tábory, iPhone, kolej, první nájem po rozchodu, půjčka „neříkej to tátovi“. Vždycky jsem se uskromnila já. Ona si zvykla, že co potřebuje, nějak dostane.
Když jsem poprvé řekla NE, vytáhla nejtěžší kalibr: „Kdybys mě měla fakt ráda, nenecháš si ty peníze pro sebe.“
Dřív by mě to zabilo. Teď jsem jen odpověděla: „To, že jsem jela k moři, neznamená, že tě nemám ráda. Znamená to, že mám ráda i sebe.“
Viděla jsem její šok. Máma není jen servis, máma je člověk? Kacířská myšlenka.
Nejsem banka ani doživotní spořicí účet
Pak přišlo moralizování: „Ty už všechno máš – barák, práci, jistotu. Já potřebuju začít.“
Přeloženo: „Ty sis odmakala svoje, teď plať moje sny.“
„Promiň, pomáhat můžu, ale ne na povel. Moje peníze nejsou tvoje právo.“
Rozplakala se: „Takže jsem na všechno sama?“
Ano, vítej v dospělosti. Hypotéky a kauce neplatí magická bytost zvaná máma, která nesmí k moři, aby náhodou někoho nepopudila.
Dospělost začíná prvním „ne“ od rodiče
Nastavila jsem hranice:
„Když budu chtít a budu moct, pomůžu. Ale přestane počítat s tím, že co mám navíc, patří automaticky jí. Nebudu si odepírat dovolenou jen proto, že ona si špatně naplánovala finance.“
Léta se rodičům cpe do hlavy, že „dobrá máma“ se rozdá. Výsledek? Dospělé děti, které berou peníze rodičů jako nárok a vyčítají jim, že si koupili kafe, natož letenku.
Moje dcera se s tím teprve učí žít. Já už mám jasno. Jsem její máma. Ne její finanční plán.
