Hlavní obsah

Manžel mi řekl, že mám být vděčná, když mi pomáhá s dětmi.

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Řekl mi, že bych měla být ráda, že mi pomáhá s dětmi. V tu chvíli se mi zastavil dech. Pomáhá? S kým? S našimi vlastními dětmi? Ne, tohle není nic za co by si zasloužil vděčnost. Tohle je snad naprostá samozřejmost, ne snad?

Článek

Stála jsem u dřezu, myla nádobí a poslouchala, jak se z obýváku line křik jednoho z našich dětí. Neutěšený, nešťastný, unavený. Vedle mě tikaly hodiny a v hlavě odpočítávaly minuty do večera, kdy konečně padnu na gauč a budu moct aspoň na chvíli vypnout.

Můj muž seděl u telefonu. Jeho standardní pozice. Když jsem ho poprosila, jestli může malýho na chvíli zabavit, protože nestíhám ani dýchat, otočil se na mě s výrazem spravedlivě naštvaného člověka, který byl právě vyrušen z něčeho důležitého. A pak to přišlo. Ta věta, kvůli které jsem si sedla a rozhodla se ji napsat veřejně:

„Měla bys být ráda, že ti s nimi pomáhám.“

Ne, drahý. Nepomáháš. Plníš svoji roli. Nebo aspoň její střípky.

Přemýšlela jsem, jestli mám brečet, nebo se smát. Protože říct, že mi pomáhá, je jako kdyby učitel ve škole řekl, že „pomáhá“ dětem s učením. Nebo hasič, že jen „pomáhá“ hasit. Ne, to je tvá práce. To je tvá role. To je tvoje zodpovědnost.

Ale ne. On si připadá jako hrdina. Jako někdo, kdo si zaslouží medaili za to, že dvakrát týdně uspí dítě, které je stejně víc na tabletu než v posteli, a že mi občas donese kafe, abych „nebyla tak podrážděná“.

Je to jako kdyby se očekával potlesk za každou ponožku, kterou hodí do pračky.

Dvojí metr, který dusí ženy

Znáte ten pohled, který obdrží matka, když si stěžuje, že je vyčerpaná? „No tak sis to vybrala,“ řeknou jí. Ale když otec jde jednou za týden na hřiště, slyší: „To je ale skvělej táta, že si na to udělá čas!“

Zatímco já jsem přemýšlela, jestli dneska stihnu i sprchu nebo jen ohřát polívku, můj muž si s kamarády na pivu povídal, jak je to doma náročné. A že on teda „pomáhá“. Nechápu, že ho za to ještě nevyfotili do lifestylového časopisu jako Muže roku.

Vděčnost má své meze

Ne, nebudu vděčná za něco, co je naprosto samozřejmé. A nehodlám se tvářit, že jsem hysterická, protože vyžaduju férové rozdělení péče. Žádný „pomáhání“. Žádné laskavé výpomoci.

Chci partnera, ne brigádníka na přivolání. Chci otce pro svoje děti, ne barmana, který mi občas dolije sklenici kafe, abych držela pusu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz