Článek
Když běžela první série Elišky a Damiána, všichni se mohli zbláznit. Smetana neumí hrát. Urban je křečovitý. Dialogy jak z komiksu pro prvňáky. Jenže víte co? Já jsem ten seriál milovala. A upřímně – ne proto, že by byl dokonalý. Ale proto, že byl jiný. Protože měl odvahu být naplno kýčovitý, snový, přehnaný. Protože se neštítil pohádkovosti. A protože tupcům, kteří už dvacet let sledují Ordinaci a hrají si na znalce, nastavil zrcadlo.
Češi se smějí, když něčemu nerozumí
Seriál Eliška a Damián je vtipný, absurdní, poetický a místy šílený. Přesně takový, jaký měl být. Ale co udělá český národ, když dostane něco jiného než „chlap, co chlastá, ženská, co trpí“? Začne kopat. Začne se posmívat. A místo aby uznal, že je to pohádka, začne řvát, že to není dokument.
Vás totiž už nic nedojme. Všechno musíte zironizovat, zesměšnit, rozcupovat. Emma Smetana vám nevoní? Protože je krásná, chytrá a vzdělaná? Protože není otrokyně očekávání? Protože se nebojí být výrazná?
No to je přece důvod k veřejnému lynči, že.
„To je tak blbé, až je to vtipné“ – ne, to je tak chytré, až to neberete
Seriál byl satirický, záměrně patetický, stylizovaný. Ale to vy nepoznáte. Protože vám někdo musí dát do ruky leták s nápisem: „Toto je ironie.“ Jinak budete v diskuzích rozebírat, že „takto by se v 18. století nikdo neoblékal“.
Nechápete fikci. Nechápete metaforu. Nechápete, že ne všechno se musí tvářit jako realita, aby to mělo hodnotu. Chcete, aby Emma brečela v kuchyni a vařila guláš. Jakmile časuje slovesa ve třech jazycích a přitom hraje princeznu, je to problém.
Druhá série? Ano prosím. A klidně víc
Když Prima oznámila, že bude druhá série pod názvem Dvě princezny, naskočil mi úsměv. Ne ironický. Opravdový. Protože to znamená, že se našli lidi, co v tom viděli něco víc. Co vědí, že umění není jen o přirozenosti. Někdy je to o nadsázce, o kouzlu, o přehnanosti. A že né každý, kdo si hraje, je hlupák.
Takže jo. Já se těším. A vy si klidně dál pište svoje chytré komentáře, dávejte nízké hodnocení na ČSFD, posmívejte se hercům. Ale jedno vám vezmu: vy nejste ti, kdo určují kvalitu. Vy jste jen hlučná menšina, co zaměnila cynismus za intelekt.
Emma Smetana se vrací
Možná vás to bude štvát. Možná vás to znovu přinutí psát „to je tak špatné, že to snad myslí vážně“. Ano. Myslí. A víte co? Je to dobře. Protože tohle je přesně to, co česká televizní tvorba potřebuje. Provokaci. Emoci. Styl. A hlavně: hrdost na to být jiná.
Takže: vítej zpátky, Eliško. A vy ostatní si klidně jděte pustit reprízu Ulice. Protože tam se vám nikdo nebude snažit říct nic nového. Tam můžete spokojeně spát.
Eliška a Damián hrají jinou ligu a ne každý má na to, aby ji pochopil a ocenil.
