Článek
Každý fyzický trest od rodiče směrem k dítěti je přiznání porážky. Přiznání toho, že jako rodič nejsi schopen ovládnout své emoce ani najít efektivní způsob komunikace. Když udeříš dítě, neučíš ho disciplíně, ale strachu. Strachu z tebe, z autority, z čehokoliv, co může být silnější než ono samo. Dětem nenastavuješ hranice, ale ukazuješ jim, že násilí je řešení, když nevíš, jak jinak reagovat.
„Byl jsem bit, a podívejte se na mě!“
Ano, podívejme se na tebe. Máš evidentní problém s tím, že považuješ fyzické násilí za normální součást výchovy. Je pravděpodobné, že tvoje vlastní zkušenost z dětství tě zlomila a ty to teď předáváš dál. Nebo tě naučila, že své frustrace můžeš ventilovat na slabších. Bití dětí nezoceluje. Zanechává jizvy – fyzické i psychické.
Líná ruka rodiče místo chytré hlavy
Bití není důkazem moci nebo autority. Je to lenost. Je jednodušší dát dítěti facku, než se s ním posadit a řešit problém trpělivě, s pochopením a logicky. Věty typu „na dlouhé vysvětlování nemám čas“ nebo „ještě jednou a dostaneš“ jsou jen výmluvy. A co hůř – je to nezájem. Vůči vlastním dětem.
Pokud svému dítěti nedokážeš vysvětlit, co dělá špatně, možná to sám ani nevíš. Ale co s tím? Jednoduchý, jednu mu vraž. Protože to přece vždycky fungovalo, že?
Facka není „nevinná“
Kolikrát jsme slyšeli argumenty jako „já mu přece nerozbila hlavu, byla to jen facka“. A kolik ran stačí, než přestanou být „nevinné“? Násilí je násilí. A když jednou povolíš pravidla, hranice mezi „výchovným plácnutím“ a skutečným týráním se začne rozplývat. Pokrytectví některých rodičů nemá mezí. Když si totiž konečně uvědomí, co udělali, následují slova lítosti: „Nechtěla jsem tě uhodit, ale vyprovokovala jsi mě.“ A co na to dítě? Pravděpodobně se bude cítit ještě hůř, protože teď za tvůj trápení nese zodpovědnost i ono. Super, právě jsi své dítě naučila perfektní lekci emocionální manipulace.
Násilí není řešení. Nikdy!
Bití dětí je selhání, které nelze ospravedlnit. Pokud vám na dítěti skutečně záleží, jednou pro vždy zapomeňte na tyhle zastaralé, násilnické formy „výchovy“ a naučte se, jak s ním mluvit, jak mu porozumět a jak ho vést. A pokud si nevíte rady, raději vyhledejte pomoc odborníka, než byste nechali problémy řešily rukama a ne hlavou.
