Článek
Tohle už vážně nedávám. Seděla jsem naproti kamarádce, která mi už půl hodiny vykládala, jak sotva přežívá od výplaty k výplatě. Jak je všechno drahé, jak má co dělat, aby zaplatila nájem, a jak si musela od rodičů půjčit na telefon. A zatímco mi tohle všechno vykládá, s naprostým klidem vyťukává objednávku na dovážku jídla. Cena? Čtyři stovky. Protože přece nebude jíst „nějakou obyčejnou večeři“, ne?
V tu chvíli mi došlo, že tohle není „chudoba“. Tohle je fraška.
Peníze nemá, ale žije si na vysoké noze
Znáte taky ten typ lidí? Neustále si stěžují, jak je všechno drahé, jak je systém nespravedlivý, jak „normální člověk nemůže vyžít“. Ale pak se podíváte na jejich životní styl a vidíte, že jejich „bída“ vypadá nějak podezřele pohodlně. Kafe za stovku? Jasně. Dovoz jídla třikrát týdně? Samozřejmě. Nový iPhone? „Musela jsem si ho vzít na splátky, no co…“
A teď ruku na srdce – co je na tom chudého?
Skutečná chudoba
Podívejte se na lidi, kteří jsou opravdu v háji. Neobjednávají si jídlo, protože prostě nemají na výběr a musí si uvařit ze surovin ve slevě. Nechodí do kaváren, protože každá utracená stokoruna znamená, že budou mít o pár dní dřív prázdnou ledničku. To je chudoba. Ne to, že si musíte dát oběd z domácích surovin místo pizzy za tři stovky.
Jenže co slyšíte nejčastěji? „Já chci taky žít!“ A tak „žijí“ – na dluh, na úkor druhých, s nataženou rukou. A hlavně si nikdy nepřipustí, že ten „špatný finanční systém“ není hlavní problém. Problém je v jejich hlavě.
Když už fňukáš, aspoň nerozhazuj
Kdo si chce stěžovat na finance, měl by začít tím, že si přizná vlastní chyby. Pokud si třikrát týdně objednáváš dovoz jídla, nejsi chudý, ale rozmazlený. Pokud nemáš na nájem, ale nový telefon je pro tebe nutnost, nejsi oběť systému, ale člověk bez priorit.
A co je nejhorší? Tito lidé si nakonec stejně půjčí – od rodičů, od kamarádů, nebo si vezmou další úvěr. Protože proč by se měli uskromnit, když je vždycky někdo zachrání?
Chceš se mít líp? Tak se přestaň chovat jako hlupák
Chceš víc peněz? Tak se přestaň litovat a začni se chovat zodpovědně. Nepotřebuješ třikrát týdně sushi. Nepotřebuješ značkovou kávu. Nepotřebuješ nový telefon každý rok. Co potřebuješ, je přestat brečet a začít používat mozek.
A hlavně – přestaň otravovat ostatní se svými pseudoproblémy. Protože až příště řekneš „Já fakt nevím, jak vyjdu s penězi…“ a já tě u toho uvidím s objednávkou jídla za pětikilo, odpovím ti jediné:
„Možná začni tím, že nebudeš rozhazovat za blbosti.“
