Kojení na veřejnosti je normální, vy se taky najíte, když máte hlad a mimina byste nechali hladovět?

Zajímavé. V tramvaji může někdo jíst kebab, smrdět česnekem, prskat pivo, prohlížet si „prsa“ v bulváru na stránce 5, ale jakmile si matka dovolí nakrmit svoje dítě, je z toho skandál století. Vítejte v republice, kde vás víc rozruší kojení než násilí ve zprávách.

Když vidím některé výrazy kolemjdoucích, mám chuť se zeptat: „Promiňte, kojící matka vás obtěžuje víc než pokřikující bezdomovec?“ Protože tak to fakt vypadá. Stačí, aby matka vytáhla prso (ano, to zlé slovo!) a už se to valí – oči v sloup, teatrální odvracení hlavy, šuškání: „To to fakt musí dělat tady?“

Novorozenec nemá kapacitu pochopit, že je právě ve food courtu, na lavičce v parku nebo v tramvaji. Jediné, co ví, je, že má hlad. A matka, která ho nakrmí, dělá to jediné správné. Ne žádnou provokaci. Ne exhibici. Ne útok na veřejnou morálku.

Ona prostě jen živí dítě. Ale chápu,vám by asi víc vyhovovalo, kdyby ho nechala hodinu řvát, protože „tady se to přece nedělá“. Anebo šla kojit na záchod. Na záchod! Tam, kde byste si vy sami nedali ani bonbon.

Jestli vás při pohledu na ženu, která kojí, napadne erotika, tak problém nemá ona, ale vy. To, že společnost sexualizovala ženské tělo natolik, že ani kojení nemůže být „nevinné“, je známka toho, jak pokroucené máme vnímání normálnosti.

Chlapi na koupališti v plavkách = pohoda. Holka v tangách na Instagramu = lajk za lajkem. Ale matka s dítětem? Fuj, schovej se, ty nestydo!

A co jako? Kojení není taneční vystoupení s choreografií. Není čas na přípravu světel a hledání diskrétní zóny. Dítě brečí, matka reaguje. Rychle, přirozeně. Pokud vás to ruší, možná jste jen v nesouladu s realitou, která není o vás.

Děti nejsou kulisy. Matky nejsou povinné se schovávat jen proto, že někdo neumí zvládnout pohled na kousek kůže.

Když si dáte bagetu v metru, nikdo se na vás nedívá jako na zvrhlíka. Ale dítě, které dostane mateřské mléko, přirozenou, hygienickou a nejzdravější stravu? Z toho se dělá národní problém.

Tak se ptám: proč by se mělo dítě najíst doma, když vy se cpete, kde vás napadne? Miminko si nevybere čas, ani místo. A matka by se za to, že se o něj stará, neměla ani vteřinu cítit provinile.