Článek
Tchyně. Slovo, které už samo o sobě mi dokáže zvednout tlak. Roky jsem jí nosil bonboniéry, které končily zaprášené v kredenci, nebo květiny, co uschly dřív, než je vůbec dala do vázy. Jenže letos jsem si řekl: Dost! Přestaň hrát tuhle pokryteckou hru. Tak jsem jí místo bonboniéry koupil kostkový cukr. Ano, obyčejný, bílý, v krásném papíru a s rudou mašlí.
Představoval jsem si, jak se zasměje. Jak pochopí, že je to nadsázka, drobná provokace, která jí připomene, že život je sladký, když si ho člověk tak udělá. Jenže ne. Její reakce byla, jako bych jí podal lístek na vlastní popravu.
Královna urážek bez sebeironie
Tchyně je přesně ten typ člověka, který se urazí, když jí přinesete růže místo orchidejí, a přitom si celý rok neodpustí jízlivé poznámky o vaší práci, výchově dětí nebo vzhledu. Ironii rozdává plnými hrstmi, ale zpátky ji neunese ani v nejjemnější podobě.
Víte, co je na tom nejhorší? Že se tváří jako oběť. Celá rodina teď slyší její dramatickou verzi, ve které jsem bezcitný ničema, který „úmyslně ponižuje starší lidi“. Údajně jsem „zničil její svátek“ a „ztrapnil ji před všemi“. Jenže realita? Dostala dárek, který byl originální, praktický a s jasným vzkazem: přestaň kazit život ostatním kyselostí.
Kostka cukru jako zrcadlo
Ano, přiznávám, ten dárek měl význam. Kostkový cukr je obyčejný, nenápadný, ale dokáže osladit každé kafe. Přesně to, co ona nedokáže – osladit atmosféru v rodině. Jenže tahle symbolika jí samozřejmě unikla. Ona viděla jen „levný, nevhodný a ponižující dárek“.
A upřímně? Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že jsem jí měl koupit rovnou pytel cukru. Možná by konečně pochopila, kolik sladkosti jí v životě chybí.
Drama na pokračování
Ona ovšem nemlčí. Každý telefonát s příbuznými začíná slovy: „Představte si, co mi udělal…“ Rodinné chaty jsou plné emotikonů, co vyjadřují šok, smutek a pohoršení. Přitom jde jen o zatracený cukr. Nikoho jsem neokradl, nikoho jsem neurazil sprostým slovem. Jen jsem odmítl hrát divadlo falešné vděčnosti.
A co bude příště?
Jestli čeká, že příští rok dostane čokoládu, tak ať se radši probere. Už mám připravený další „skandál“ – sůl v luxusním balení. Protože pokud někdo nedokáže přijmout srandu, nepotřebuje víc bonboniér. Potřebuje lekci pokory.
