Článek
Mojí máme nikdy nebylo dobré nic, co jsem udělala. Nejvíce zaměřená byla vždycky na můj vzhled. Nelíbilo se jí nic. Barva vlasů, střih vlasů, nehty, oblečení, postava… prostě nikdy nic. Roky jsem to mlčky trpěla, trápila se a myslela si, že je chyba ve mně a jsem prostě nemožná. Moje máma to se mnou přece myslí dobře a navíc má ty životní zkušenosti, které mě chyběly.
Nikdy mě nepochválila
Strávila jsem roky tím, že jsem se jí snažila vyhovět. Když jsem přišla od kadeřnice s novým účesem, ze kterého jsem byla nadšená. Ušklíbla se, jestli jsem za tohle platila, nebo jestli se na mě učily učnice. Její názor byl pro mě tak důležitý, že jsem šla a druhý den si nechala účes předělat, podle toho, co mi říkala, že je podle ní „pořádný účes“. Výsledek mi přišel dost hrozný a vůbec jsem se v něm necítila, ale když jsem přišla domů, jen se ušklíbla a mlčela. Takže asi dobrý, na její poměry.
Otevřel mi oči
Všechno se změnilo, když jsem začala chodit s Ondřejem. Netrvalo dlouho a všimnul si, jak se ke mně matka chová. Nejdříve se snažil mlčet, ale postupem času už to nevydržel a začal její chování ke mně ostře komentovat. Ne před ní, a to nebylo ani potřeba. Stačilo, že jsem to slyšela já a konečně začala chápat, jak se matčino chování podepisuje na mé osobnosti i sebevědomí.
S mámou jsem definitivně skončila
Nakonec jsem si řekla, že už to stačí, že tohle v životě prostě nechci a přerušila jsem s mámou kontakt. Nastalo dlouhé období citového vydírání, výčitek i nátlakových telefonů. Kdykoliv jsem ale povolila a dala jí šanci, vše bylo při starém. Nakonec mi i vyčítala, že si neumím stát za svým. Tak jsem se za své postavila. Přerušila jsem definitivně veškerý kontakt. Zablokovala jsem si ji v telefonu a odstěhovala jsem se. Dlouhou dobu jsem sice bojovala s výčitkami svědomí a přišla jsem si jako špatná dcera, ale časem jsem si uvědomila, jak dobře se bez ní cítím. Konečně je můj život jen můj a mámu už si do něj nikdy nepustím. Může si za to jen ona sama, vše způsobila svým hnusným chováním.
