Článek
Synovi bylo šest týdnů, když to řekla poprvé. Seděli jsme u nás v obýváku, on začal plakat a já si ho vzala do křesla. Kojení nám konečně začínalo jít a byla jsem ráda, že nemusím nic dalšího řešit.
Tchyně si odložila hrnek.
„To musíš dělat zrovna tady? Je to nechutné. Taky tu sedí chlapi.“
Manžel ani tchán nic neřekli. Já vstala a odešla do ložnice. Seděla jsem na posteli, kojila a poslouchala, jak se vedle normálně baví dál. Ve vlastním bytě jsem si připadala jako návštěva, která porušila pravidla.
Ona to přece zvládla s lahví
Od té chvíle si tchyně neodpustila poznámku skoro při každé návštěvě. Proč ho pořád přikládám. Jestli mě baví být na něj takhle uvázaná. Kdy už konečně začnu používat lahev.
„Já jsem oba kluky vychovala na sunaru a podívej se na ně.“
Neměla jsem důvod její způsob krmení hodnotit. Vůbec nevím, proč tehdy nekojila, a nikdy jsem se jí na to nevyptávala. Jenže ona brala moje kojení skoro jako výtku vůči sobě.
Když jsem řekla, že nám to takhle vyhovuje, odpověděla, že dnešní matky ze všeho dělají vědu. Přitom já po ní nic nechtěla. Stačilo mi, aby mě nechala v klidu nakrmit dítě.
Přinesla nákup, o který nikdo neprosil
Jednou dorazila s krabicí umělého mléka a dvěma lahvemi. Položila mi je na kuchyňskou linku.
„Tak. Máš to koupené, nemusíš nic řešit. Zítra to zkusíš.“
Řekla jsem jí, že nic zkoušet nechci. Neřeším problém s kojením a o nákup jsem ji nežádala. Tchyně se urazila, že odmítám pomoc.
Pak dodala: „Aspoň bych si ho mohla vzít na celý den. Takhle ho máš pořád jen pro sebe.“
Najednou jsme nemluvily o tom, co potřebuje syn. Mluvily jsme o tom, kdy ho konečně nechám samotného u ní. Byly mu dva měsíce. Já ještě nechtěla a žádná nová lahev na tom neměla nic změnit.
Z křesla už vstávat nebudu
Manžel mi večer řekl, ať si máminy řeči neberu. Prý to myslí dobře.
Zeptala jsem se ho, co přesně bylo dobře míněného na tom, že označila krmení našeho dítěte za nechutné. A proč mám její poznámky pokaždé zvládnout já, zatímco od ní nikdo nechce, aby s nimi přestala.
Při další návštěvě jsem jí nákup vrátila. Poděkovala jsem, ale řekla, že způsob krmení za mě vybírat nebude. Pokud někdy přejdu na umělé mléko, nebude to proto, abych směla zůstat ve vlastním obýváku.
Syn se během rozhovoru probudil. Vzala jsem si ho do křesla a začala kojit. Tchyně se nadechla, ale tentokrát ji zastavil manžel.
„Mami, nech ji v klidu. Nemusíš se dívat.“
Omluva nepřišla. Tchyně dopila kávu a odešla dřív než obvykle.
