Článek
Nebylo to nic velkého. Žádné ultimátum, žádná scéna. Jen prostá věta: „Chtěla bych v sobotu být sama. Jen jeden den. Jeden den bez dětí, bez vaření, bez nákupů, bez odpovídání na otázky. Jeden den volna.“
A on? Ztuhl. Nakrčil obočí. A pak to vypustil:
„A co jako já? To já jako volno nepotřebuju?“
A v tu chvíli mi došlo, že jsem si sice vzala chlapa, ale ne partnera.
Jeden den. Po deseti letech nonstop služby
Od doby, co máme děti, neexistuje volno.
Neexistuje „jen tak si lehnout“. Neexistuje „dneska nic nedělám“.
Existuje jen režim. Plán. Zodpovědnost.
A i když jsem doma s dětmi byla „jen“ tři roky, to neznamená, že teď mám víc energie. Znamená to, že jedu bez přestávky o pár let déle.
A když se po deseti letech poprvé nadechnu a vyslovím, že bych ráda den klidu, on to vezme jako útok.
On má koníčky. Já mám rodinu
On chodí na pivo. Na ryby. Do garáže. Hraje fotbal. Kouká na ligu. Má večery, kdy prostě „není k dispozici“.
A nikdo se ho neptá, proč. Nikdo se necítí ohrožený. Nikdo mu to nevyčítá.
Já? Já když řeknu, že bych jeden den chtěla vypnout, jsem sobec. Zrádce. Matka, která „už asi nezvládá“.
Ne.
Já zvládám skvěle. A právě proto si dovoluju říct, že potřebuju pauzu.
Proč si muži myslí, že volno je jejich právo a u náš rozmar?
To není o tom, že bychom si nemohly odpočinout. Je to o tom, že každý náš odpočinek musí být obhájený, vysvětlený, odpracovaný.
Zatímco u něj je odpočinek výchozí stav.
Já se musím zeptat. On oznámí.
Já se musím připravit, předem zajistit děti, navařit, nachystat. On prostě řekne „zítra nejsem“ a svět se nezhroutí.
A když jednou udělám totéž? Je to pohroma
Ve chvíli, kdy jsem si dovolila říct „chci den volna“, byl najednou ofenzivní, uražený, dotčený.
Jako bych ho tím obvinila.
Jako bych mu vytkla, že mi nepomáhá.
Jako bych ho zklamala.
Ne. Já jsem jen řekla, že potřebuju vydechnout. A to, že on si to vyložil jako útok, je jeho problém. Ne můj.
Nejsem služka. Nejsem mašina. Nejsem stín.
Jsem člověk.
A když po deseti letech chci den ticha, nemusím to nikomu vysvětlovat.
Díky Tereze za příběh.
