Článek
Když někomu řeknete, že vás šéf dusí, většina lidí mávne rukou. „Tak co, no… šéfové jsou přece všichni otravní.“ Jenže tohle nebyla otravnost. Tohle byla kontrola v nejčistší formě. Ne vedení. Totální posedlost mocí.
Ranní pozdravy? Ledové.
Pohledy? Jako radar.
Věty? Plné jedu. „Myslíš, že tohle stačí?“ „A tohle jsi fakt napsala ty?“ „Já bych to napsal líp…“
Vždycky s úsměvem. Vždycky „v dobrém“. Vždycky tak, že když se ozvete, vypadáte jako přecitlivělá.
Mikromanagement jako forma šikany
Každý e-mail kontroloval. Každý dokument musel jít přes něj. I když neměl čas, i když mu trvalo dny než se „rozhoupal“, nesměla jsem nic poslat bez jeho požehnání. A když jsem jednou poslala, v naprostém souladu s termínem i obsahem, přišlo od něj osočení, že je to „komunikační chyba“.
Prý nerespektuju jeho vedení. Prý si hraju na samostatnou. Ať si prý uvědomím, kdo je tu nadřízený.
A pak přišel den, kdy jsem to řekla nahlas
Ne výbušně. Ne dramaticky. Jen klidně:
„Promiňte, ale tenhle styl práce je pro mě už příliš omezující. Potřebuju víc prostoru. Víc důvěry. Jinak nemůžu fungovat naplno.“
Usmál se. Zvedl obočí.
A pak to řekl. Před ostatními, u porady:
„No jo, některým kolegyním prostě vadí, že jim do práce vidím. Asi mají problém s autoritami.“
Smích. Pohledy. Trapno. Dusno. Zase měl navrch.
Tohle není obyčejná „přísnost“
Nevedl tým. Řídil si kult. A každý, kdo mu nevoněl, musel pryč. Potlačil nás tak důkladně, až jsme se začali ptát, jestli náhodou nejsme opravdu přecitlivělí. Jestli nejsme neschopní. Jestli to není vážně naše chyba.
Jenže já vím, že není. Protože když se někdo směje tomu, že mu řeknete, že vás ničí, je problém v něm. Ne ve vás.
Odešla jsem. Bez výčitek. A dnes vím, že pozdě
Ten den, kdy jsem odcházela, se mě pokusil zastavit. „Ale no tak, my si to určitě můžeme vyříkat…“
Ne. Nemůžeme. Protože šéf, který potřebuje mít každý váš krok pod palcem, není šéf. Je to žalářník.
A já už dál nebudu sedět ve vězení.
Vzkaz pro každého, kdo se bojí ozvat
Nebojte se. Řekněte to. Odejděte.
Nezůstávejte tam, kde vás ponižují jen proto, že se bojíte být považovaní za problém. Problém nejste vy. Problém je systém, který dává prostor egům, co si honí moc na ostatních.
Víte, jak to dopadlo?
Ten samý šéf dnes shání lidi.
Nikdo s ním nechce dělat.
A já?
Já mám práci, kde mě berou jako člověka. A jsem vděčná, že jsem tenkrát odešla.
