Článek
Víte, co je typické pro lidi, kteří se v životě nikam neposunuli? Vždycky znají viníka. Někdy je to škola, která jim prý zkazila život. Jindy je to zaměstnavatel, který je nepochopil. A když už fakt neví, hodí to na systém, vládu, počasí nebo „dnešní dobu“.
Ale nikdy to nejsou oni sami. Nikdy si nepřiznají, že ten titul nemají, protože se jim nechtělo učit. Že je z práce vyhodili, protože chodili pozdě nebo nepodávali výkon. Že podnikání nevyšlo, protože pro to nic neudělali.
Ne. Oni jen měli smůlu. Jsou obětí.
Budoucnost? To se nějak udělá…
Zatímco jiní si šetří, tvoří, plánují, oni si raději pustí Netflix, otevřou pivo a scrollují TikTok. Žádná vize, žádné cíle, žádná disciplína. Žijí ze dne na den a budoucnost je pro ně „neřešitelná“.
Ale nebojte, o důchody se jim stát postará, děti je uživí, nějak se to zvládne. Oni přece nemůžou za to, že je život těžký. Jenže ne, život není těžký. Jen oni jsou líní. Bez směru. A bez sebereflexe.
Sebelítost jako životní strategie
Nejhorší je, že tihle lidé se navzájem v té své bídě podporují. V diskuzích se utěšují, jak to mají „taky těžký“. Jak je nikdo nechápe. Jak „dneska bez známostí nic nejde“. A jak „bohatí kradou“.
Místo aby se obklopili někým, kdo je nakopne, zůstávají v komunitě zoufalců, kde je každý úspěch považován za podvod a každá ambice za drzost. Jen ať se nikdo náhodou neodváží vystoupit z řady. A pokud jo, tak ho radši stáhnou zpátky mezi sebe.
Úspěch bolí. Lenost je pohodlnější
Pravda je, že úspěch bolí. Vyžaduje čas, úsilí, riziko. Vyžaduje, abyste se podívali do zrcadla a přiznali si, že za svůj život jste zodpovědní jen a pouze vy. A to bolí. To je nepříjemné. To je něco, co neúspěšní nezvládnou.
Takže raději zůstanou tam, kde jsou. Ve své bublině sebelítosti, závisti a výmluv. A budou dál tvrdit, že se s tím „nedá nic dělat“. Že svět je nespravedlivý. Že oni by taky mohli být úspěšní… kdyby jim někdo pomohl. Kdyby měli podmínky. Kdyby…
Realita? Tvrdá. Ale spravedlivá
Nikdo vám nic nedluží. Svět vám nic nedluží. A pokud svůj život promrháte, je to jen vaše volba. Ne všechno je spravedlivé, to ne. Ale výmluvy vás nikam neposunou. A tím, že budete kopat kolem sebe, nikoho nezvednete. Jen si vykopete hlubší jámu.
Takže přestaňte ukazovat prstem. Přestaňte závidět. Přestaňte se litovat.
Protože jestli chcete něco změnit, tak začněte u sebe.
A jestli nechcete? Tak si aspoň nestěžujte.
