Článek
E-mail dorazil v 8.17 ráno. Předmět zněl „Organizační změna“ a já nejprve čekala oznámení o přesunu kanceláří nebo novém rozdělení týmů. Místo toho jsem se dočetla, že moje pozice bude zrušena a podrobnosti mi sdělí personální oddělení.
Po deseti letech práce se mnou nikdo předem nemluvil. Žádná osobní schůzka, telefonát ani poděkování. Jen pět odstavců, z nichž dva se týkaly vrácení notebooku a vstupní karty.
Přitom jsem měla rozpracované tři velké projekty. U jednoho se blížil termín spuštění, u druhého nebyla schválená konečná cena a třetí stál na dohodách, které jsem s klientem vyjednávala několik měsíců. Vedení o všem vědělo.
Ještě ten den mi zablokovali přístup do firemních systémů.
Najednou potřebovali mou pomoc
Druhý den dopoledne mi na soukromý telefon zavolal ředitel. Nezeptal se, jak se cítím ani zda nepotřebuji něco vysvětlit.
„Potřebovali bychom jen rychle projít ty projekty,“ řekl, jako by se nic nestalo.
Chtěl vědět, co slíbil klient, proč dodavatel neposlal podklady a kde najde poslední verzi rozpočtu. Postupně se ukázalo, že nikdo netuší, v jaké fázi práce jsou. Můj nadřízený sice měsíce dostával pravidelné reporty, ale očividně je nečetl.
Navrhl hodinový videohovor. Potom dva. A nakonec dodal, že bych měla být týmová a pomoci kolegům, kteří za rozhodnutí vedení nemohou.
Loajalita měla platit jen z jedné strany
Řekla jsem mu, že všechny informace byly uložené ve firemním systému a předávala jsem je průběžně. Pokud firma potřebuje další konzultace nad rámec ukončené práce, mohu jí poslat nabídku se svou hodinovou sazbou.
Urazil se.
Připomněl mi, že mi firma deset let dávala práci. Já mu připomněla, že jsem jí deset let odváděla práci. Nebyla to charita ani laskavost. Byl to pracovní vztah, který se firma rozhodla ukončit způsobem, jenž vylučoval i obyčejnou lidskou slušnost.
Na placenou konzultaci nepřistoupili. Místo toho mi během týdne volali tři různí kolegové a každý chtěl „jen jednu maličkost“.
Zkušenosti se nedají vypnout spolu s účtem
Nakonec jsem jim stručně odkázala, kde potřebné podklady najdou, a další hovory už nepřijímala. Jeden projekt se opozdil, druhý převzal externista a třetí klient zrušil.
Mrzelo mě to. Ne kvůli vedení, ale kvůli práci, kterou jsem do těch projektů vložila. Přesto jsem odmítla nést odpovědnost za chaos, který vznikl tím, že někdo považoval deset let zkušeností za položku, již lze odstranit jedním e-mailem.
Firma má právo zrušit pracovní místo. Nemůže ale současně očekávat, že propuštěný člověk zapomene na způsob, jakým s ním zacházela, a zdarma ji bude zachraňovat.
