Článek
Do firmy jsem nastoupila před třemi lety. Šéf byl schopný, výřečný a u vedení oblíbený. Současně měl potřebu komentovat vzhled každé ženy v kanceláři.
Jedné kolegyni řekl, že by měla nosit kratší sukně. Druhé při poradě oznámil, že se mu špatně soustředí, když má tak hluboký výstřih. Všichni se nervózně zasmáli. Včetně mě.
Později začal psát soukromé zprávy i mně. Nejdřív chválil moje pracovní výsledky, potom se ptal, co mám na sobě a zda jsem večer sama. Neodpovídala jsem. Druhý den se tvářil, jako by se nic nestalo.
Když mi při firemním večírku položil ruku příliš nízko na záda, odstrčila jsem ho. Naklonil se ke mně a řekl, že bych neměla být tak upjatá.
Všichni věděli, jaký je
V kanceláři se o něm mluvilo otevřeně. Kolegyně si předávaly varování, které výtahy nepoužívat a na jakou služební cestu s ním raději nejezdit samy. Muži říkali, že je „prostě ze staré školy“.
Nikdo mu ale nic neřekl.
Poslední kapkou pro mě byla pracovní cesta, během níž mi večer zavolal na pokoj. Tvrdil, že potřebuje probrat prezentaci. Když jsem odmítla, druhý den mě před celým týmem ponížil a označil za neschopnou.
Po návratu jsem se obrátila na personální oddělení. Ukázala jsem zprávy a uvedla jména lidí, kteří byli svědky jeho poznámek.
Personalistka mě ujistila, že firma bere podobné podněty velmi vážně.
Vážně vzali hlavně jeho kariéru
Během několika dnů se atmosféra změnila. Přestala jsem být zkušenou zaměstnankyní s dobrými výsledky. Najednou jsem byla konfliktní, přecitlivělá a obtížně spolupracující.
Kolega, který stál vedle mě při firemním večírku, si na dotek nevzpomínal. Kolegyně, které jsem několikrát pomohla uniknout z nepříjemné situace, nechtěly nic potvrdit. Prý mě podporují, ale mají hypotéky a děti.
Za měsíc si mě zavolalo vedení. Dostala jsem výpověď kvůli „narušení důvěry a neuspokojivé spolupráci“. Šéf zůstal. Dokonce brzy poté povýšil.
Mlčení není neutralita
Po mém odchodu mi soukromě napsaly tři kolegyně. Děkovaly mi, že jsem se ozvala. Jedna přiznala, že jí posílal stejné zprávy. Žádná však nebyla ochotná promluvit veřejně.
Rozumím jejich strachu. Sama vím, kolik stojí odporovat člověku, kterého firma potřebuje víc než vás. Přesto už nevěřím, že mlčet znamená nezaplést se.
Šéf mohl pokračovat právě proto, že každý jednotlivě sklopil oči. Vedení mě propustilo a prostředí jim vytvořili všichni, kteří věděli a mlčeli.
