Článek
S Tomášem jsme spolu žili necelé dva roky, když změnil zaměstnání. Při vyplňování nástupních dokumentů mě požádal, zda může uvést číslo mého účtu. Svůj starý prý zrušil a nový si chtěl založit, až si vybere banku s lepšími podmínkami.
Nepřipadalo mi to nijak podezřelé. Měli jsme společnou domácnost, dělili se o nájem a plánovali budoucnost. Neměla jsem důvod předpokládat, že přede mnou něco skrývá.
Každý měsíc mi přišla jeho výplata. Část peněz mi nechal na domácnost a zbytek jsem mu podle jeho pokynů vybírala.
Když jsem se ptala, kdy si konečně zařídí vlastní účet, pokaždé měl nějakou výmluvu. Jednou nestíhal, podruhé ztratil občanský průkaz a potom už tvrdil, že nám současný systém vlastně vyhovuje.
Dopis, kterému jsem nerozuměla
Po devíti měsících mi přišel doporučený dopis z exekutorského úřadu. Byl plný právních výrazů, kterým jsem nerozuměla, ale objevovalo se v něm Tomášovo jméno, můj účet a výzva, abych s jeho penězi dál nenakládala.
Okamžitě jsem zavolala na uvedené číslo. Myslela jsem si, že došlo k omylu. Žádné dluhy jsem neměla a všechny své závazky platila včas.
Pracovnice úřadu mi však vysvětlila, že nejde o moje dluhy. Tomáš měl několik exekucí a jeho účet nebyl zrušený kvůli poplatkům. Byl obstavený.
Z údajů od zaměstnavatele exekutor zjistil, že si nechává mzdu posílat na účet jiné osoby. Já jsem se tím nevědomky stala člověkem, přes kterého proudily peníze dlužníka.
Dlužil mnohem víc, než přiznal
Když jsem Tomáše konfrontovala, nejprve vše zlehčoval. Tvrdil, že jde o několik starých pokut a jednu nezaplacenou půjčku. Exekutoři ho prý pronásledují kvůli směšným částkám a on se pouze snaží normálně žít.
Postupně ale vyšlo najevo, že dluží téměř devět set tisíc korun. Měl nesplacené spotřebitelské úvěry, leasing i dluhy u telefonního operátora. Některé závazky vznikly ještě před naším seznámením, další už v době, kdy jsme spolu bydleli.
Na můj účet si nenechával posílat peníze proto, že by neměl čas zajít do banky. Chtěl, aby jeho příjmy nebyly na první pohled vidět.
Nejhorší bylo, že mi ani tehdy nepřiznal pravdu bez výmluv. Místo omluvy se mě zeptal, zda ho kvůli „pár problémům z minulosti“ hodlám vyhodit na ulici.
Jeho dluhy jsem platit nemusela
Za Tomášovy závazky jsem jako jeho přítelkyně neodpovídala. Přesto jsem musela doložit, které peníze na účtu patří mně, předložit výpisy a přestat mu cokoliv vyplácet. Několik týdnů jsem se bála, že kvůli své naivitě přijdu i o vlastní úspory.
Tomáš si nechal další výplatu poslat jinam a krátce nato se odstěhoval. Dodnes tvrdí, že jsem ho zradila v době, kdy potřeboval pomoc.
Já to vidím přesně opačně. Pomoc by znamenala, že mi řekne pravdu a společně budeme hledat řešení. On ze mě bez mého vědomí udělal štít mezi sebou a lidmi, kterým dlužil.
