Článek
Seděla jsem v kuchyni, ruce se mi třásly, když jsem si četla e-mail od táty. Ano, e-mail. Ne zavolání, ne rozhovor. E-mail. Studený, výhružný a podepsaný jako „Tvůj otec“. Prý pokud se okamžitě nepřihlásím na vysokou školu, přepíšou barák na bratrance a já nedostanu ani dědictví, ani podporu. Vítejte v rodinném vydírání ve stylu 21. století.
Prý mě chtějí motivovat. Prý mi tím „dávají šanci“. Ale skutečnost? Tlačí mě do života, který si sami neprožili a teď si ho chtějí dohnat skrze mě. Táta, co maturitou sotva prolezl, a máma, co po dvou semestrech „zjistila, že studium není pro ni“. Ale já, já musím být ta, co je „konečně nezklame“.
Rodina jako korporát
Rodiče se dnes chovají jako manažeři. Vlastní děti vnímají jako investici. „Když jsme ti zaplatili kroužky, doufali jsme, že to někam dotáhneš.“ Co to jako je? Život není faktura, kde se odečítají náklady a počítá návratnost.
Vždyť já jsem nechtěla být manažerka, právnička ani inženýrka. Chtěla jsem být švadlena. Vytvářet, tvořit, dělat věci rukama. Ale to je podle nich „pod úroveň“. Prý na to máme „lepší geny“. Ne, mami a tati, nemáme. Máme jiné sny. A víte co? Váš barák si strčte komu chcete, já se koupit nenechám.
Vydědění jako moderní výchova
Ultimáta. Sankce. Mlčení. A pak ty ublížené pohledy, že jsem je zklamala. Že „nechápu, co všechno pro mě udělali“. Ale co když to všechno dělali pro sebe? Pro tu iluzi, že jejich dítě jednou zachrání jejich reputaci. Že ve vesnici budou moct říkat: „Naše dcera studuje v Praze!“
Jenže já nechci být jejich trofej. Chci být volná. A možná nebudu mít diplom, ale budu mít čisté svědomí. Protože jediný život, který mám právo žít, je ten můj. A pokud mě kvůli tomu vydědí, tak ať.
Nejsou to oni, kdo určuje mou hodnotu
Budu šít, tvořit, cestovat nebo třeba prodávat kávu. Ale budu to dělat se vztyčenou hlavou. Bez jejich baráku, bez jejich výčitek a bez jejich vydírání. Protože být vyděděná neznamená být méněcenná. Znamená to jen to, že jsem se konečně vydala vlastní cestou.
A možná to bude těžké. Možná budu chvíli šetřit každou korunu. Ale budu volná. A to je víc než jakýkoliv diplom, který bych si odseděla s nenávistí a s jediným cílem – zalíbit se těm, kteří mě nikdy pořádně neposlouchali.
