Článek
Když si můj syn přivedl domů tu „paní dokonalou“, snažila jsem se být vstřícná. Opravdu. Přinesla jsem jí koláč, pomohla jim s hlídáním při stěhování, zavřela pusu i tehdy, když mi řekla, že bramborový salát „už se dneska nedělá takhle těžký“. Ale všechno má své meze.
Snacha se tváří, že ví všechno nejlíp. Že my, starší generace, jsme banda neschopných pozůstatků socialismu, co nemají právo mluvit. Na návštěvu se ozvou jednou za čtvrt roku, ale když přijdou, celou dobu jen kouká do mobilu nebo opravuje každou větu, co řeknu. Jsem málo woke, málo eko, málo „vědomá žena“. A prý bych se měla víc zajímat o svoje stíny.
Matku nahradit nechce. Ale srovnávat bude
Syn se změnil. S ní. Dřív mi volal, jezdil, ptal se na rady. Dnes? Pořád unavený, pořád „musíme se domluvit s Janou“ a když mu náhodou něco navrhnu, koukne na ni, jako by čekal, jestli dostane povolení. Až mi ho začala posílat vycvičeného jako školáka, co má vyřídit omluvenku.
Jasně, je dospělý. Má rodinu. Ale to neznamená, že jeho žena je nová královna vesmíru a já už jsem jen nějaká jejich hospodyně, co podává koláče a mlčí.
Vztah se synem si nenechám rozvrátit
Nebudu se jí podbízet. Nebudu kolem ní chodit po špičkách, abych náhodou neurazila tu její přecitlivělou spiritualitu. A hlavně, nebudu držet pusu, když vidím, jak ho dusí a manipuluje.
Možná jsem stará škola. Ale rodina je rodina. A když někdo vleze do domu a začne nám diktovat, jak se máme chovat, oblékat, myslet a co říkat před vnoučaty, tak ztrácí respekt. A když není respekt, není ani vztah.
Takže milá snacho…
Jestli ti tolik vadím, vrať se k mamince. Tam tě možná ještě obskakují a říkají ti, že jsi bohyně. Ale já? Já tě tím krmit nebudu.
Můj syn není tvůj majetek. A když budeš dál jen rozkazovat, vysmívat se našim zvykům a ignorovat základy slušnosti, možná zjistíš, že tvoje „vědomá rodina“ se rozpadne rychleji, než stihneš říct „retrobramborový salát“.
Rodina není firma. A tchyně není služka.
