Článek
Začalo to několika větvemi podél plotu. Posbírala jsem je a odnesla k hromadě na odvoz. O týden později tam ležely další. Ustřižené výhony tújí, suché pruty a kusy růžových keřů. Z mojí zahrady nebylo nic z toho.
Jednou v sobotu jsem sousedku přistihla přímo při práci. Ostříhala keř, nabrala větve do náruče a přehodila je ke mně mezi rybízy.
„Vám se to bude hodit na pálení,“ vysvětlila, jako by mi právě udělala laskavost.
Řekla jsem jí, že nic nepálím a mám vlastního odpadu dost. Pokrčila rameny. Mám přece větší zahradu, tak těch pár větviček snad někde složím.
Prosila jsem ji třikrát
Během dalších šesti týdnů se to opakovalo skoro každou sobotu. Nechtěla jsem začínat sousedskou válku, ale uklízet po ní mě přestávalo bavit. Větve padaly do záhonů a jednou jsem se při pletí pořádně škrábla o schovaný trnitý prut.
Požádala jsem ji, aby s tím přestala a svůj odpad si odvezla. Potom znovu. Naposledy už dost nahlas.
„Vy naděláte kvůli pár klackům,“ odpověděla.
Větve jsem jí přes plot nevracela. Přestěhovala jsem je k brance, kde nepřekážely, a rozhodla se, že při příštím přehození už nebudu dělat, že jsem nic neviděla.
Najednou jsme si měly pomáhat
Místo další náruče přišla sousedka osobně. Usmívala se a ptala se, jestli mě neruší.
Potřebovala opravit omítku na boční stěně svého domu. Řemeslníci se k ní mohli dostat jen z mé zahrady a potřebovali tam na několik dní postavit malé lešení. Chtěla vědět, kdy bych jim otevřela.
„Vždyť jsme sousedky. Musíme si přece vycházet vstříc.“
Podívala jsem se na hromadu vedle branky. Zaregistrovala to, ale okamžitě dodala, že oprava domu je snad důležitější než nějaké větve.
Řekla jsem, že se na přístupu domluvíme. Chtěla jsem znát termín, kudy budou chodit a jak ochrání záhon pod okny. Zároveň jsem jí připomněla, že tam pořád čeká její odpad.
Začala namítat, že dřív se lidé domluvili normálně a nepotřebovali řešit každý detail.
„Já se s vámi o těch větvích zkouším normálně domluvit šest týdnů,“ odpověděla jsem.
S kolečkem to šlo rychle
V neděli zazvonila znovu. Tentokrát měla kolečko a hrábě. Za dvacet minut byla hromada pryč. U branky ještě zamumlala, že netušila, jak moc mi to vadí.
Připomněla jsem jí naše tři rozhovory. Na to už nic neřekla.
Řemeslníky jsem v domluvený den pustila dovnitř. Položili přes záhon ochranné desky, po práci uklidili a sousedka mi při vracení klíče od branky poděkovala.
Od té doby se zdravíme jako předtím. Na kávu spolu nechodíme, ale větve už mi přes plot nelétají. Minulou sobotu jsem ji viděla, jak je nakládá do vozíku za autem. Takž problém je vyřešen.
