Hlavní obsah
Příběhy

Zavolala jsem na sousedy policii. Ten kravál už se nedal vydržet

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Tři večery v týdnu. Hluk, křik, padající sklenky a techno do čtyř ráno. Ne, to není sousedský život, to je zvukový teror. A tak jsem udělala to, co nikdo neměl odvahu. Zavolala jsem policajty. A nestydím se.

Článek

Ne, necítím se jako udavačka. Cítím se jako člověk, co chce v noci spát.

Řekněme si to na rovinu: ne každý soused je dar z nebes. Někteří jsou zvuková kulisa k nočním můrám, nonstop festival decibelů a ignorance.
Moji sousedi? Každý večer párty. Každý víkend techno. Každá noc nářek, křik, smích a padající flašky.
A když už mě potřetí v týdnu vzbudili v půl třetí ráno uprostřed „dej mi ešte vodku, zlatkooo!“, zavolala jsem policii.

Ne, fakt to nebylo „jednou za čas“.

Bylo to pokaždé, když jsem si potřebovala odpočinout. Když jsem měla důležitou práci. Když jsem se těšila na víkend.
Bylo to pořád.
A jejich postoj?
„No tak si dej špunty do uší, ne?“
Jo. A co ještě? Mám se odstěhovat, protože někdo neumí žít s respektem k ostatním a společenským pravidlům?

Udavačka? Možná. Ale hlavně unavená ženská, co má právo na klid.

Když jsem to zmínila v práci, koukali na mě dost divně: „Ty jsi na ně fakt zavolala fízly?“
Jo, zavolala. Protože už jsem měla dost přizpůsobování se lidem, co si pletou panelák s klubem.
Dost čekání, jestli to náhodou dnešek nebude jiný.
Dost doufání, že jim třeba konečně dojde, že když je po půlnoci, tak ostatní nespí, protože by jim byla nuda, ale protože zítra vstávají do práce.

Odpověď? Samozřejmě pořádně naštvaná

Druhý den stáli na chodbě, kouřili a nahlas se bavili o „té pizdě ze šestky, co to poslala na policajty“.
Ano, miláčci. To jsem byla já.
A ne, nebudu se omlouvat za to, že chci doma slyšet ticho, ne vaše karaoke.

To není o nevraživosti.

Je to o hranicích.

Už jsem si dost vyslechla, že „všichni jsme nějak hluční“.
Ne. Někdo pustí pračku.
Někdo má dítě, co občas pláče.
A někdo tři večery týdně řve na balkónu jak zfetovaný pavián.
To není náhoda. To je neúcta.
A já už nejsem ta, co bude zavřená za dveřmi a doufat, že až přejde víkend, přežiju to.

Policie přijela. Udělali si zápis.

A v domě bylo konečně ticho.

Ne navždy. Ale aspoň na chvíli. A ta chvíle stála za to.
A jestli mě to má stát pár nasupených pohledů ve výtahu, tak ať.
Protože radši výtah s dusnem než domov plný cizího kraválu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz