Článek
Začalo to nevinně. Květináč, jakých jsou u každého vchodu stovky. Nenápadný, decentní, s muškáty, které jsem pečlivě zalévala každé ráno. Stál u zdi, nikomu nepřekážel. Ale to by nesměla přijít paní Drahomíra, naše sousedka, známá svým talentem dělat z ničeho katastrofu.
Šla prý dolů po schodech. Prý si nevšimla květináče. Prý zakopla. A bum. Dva schody dolů, pár oděrek a úplné drama.
Co následovalo, bylo jak ze špatného filmu
Nezavolala, nezeptala se, nezabouchala s tím, že se něco stalo. Ne.
Přišel dopis. Doporučený. Od právníka.
A v něm požadavek na 300 000 korun odškodného.
Za co?
Za „omezující poranění“, „duševní újmu“, „náklady na psychoterapii“, „nákup ortopedických pomůcek“ a teď se podržte – za „ztrátu společenského uplatnění“.
Paní Drahomíra prý nemůže na tanečky v kulturáku. Nemůže na víkend na chalupu. Nemůže si obout boty na podpatku. A my za to máme zaplatit, protože – cituji – „květináč byl umístěn bez souhlasu SVJ.“
Prý jí květináč zničil život. Mně zničila ona nervy
Od té chvíle nás nezdraví a na chodbě nás úplně ignoruje. Zasílá nám výhrůžné dopisy, občas na nás ječí z chodby. A náš květináč? Už není jen květináč.
Je to důkazní materiál.
Až jednou půjdeme k soudu, čekám, že tam přijdeme s kytkou v ruce – doslova.
A přitom víme, jak to bylo
Nikdo ji neviděl zakopnout. Ale viděli jsme ji, jak den poté vesele courá na poštu, jak tahá nákup z auta. Ale na právníka nezapomněla.
Prý má nárok. Prý jsme nezodpovědní.
A jestli nezaplatíme, půjde se do televize. Protože to přece musí někdo řešit! To, že kvůli „nebezpečnému květináči“ skoro přišla o nohu a důstojnost!
Jestli tohle projde, zabalím všechny kytky do bublinkové fólie
A možná i sebe. Protože dnes už se člověk nemůže nadechnout, aby ho někdo nezažaloval za to, že mu foukl pyl do očí.
Ze sousedských vztahů se stala minová pole.
Každý schod, každý roh, každá dlaždička je potenciální žaloba.
Jsme prý „bez empatie“
Ne, my máme empatii. Ale taky máme mozek. A víme, že když někdo zakopne o něco, co je vidět, co tam stojí roky a co nepřekáží, tak je to nehoda, ne trestný čin.
Jenže v roce 2025 se nehoda rovná šance. Šance vytřískat peníze z kohokoliv, kdo se nechá a nebrání se.
Takže vzkaz pro všechny budoucí poškozené:
Pokud se vám něco stane u nás doma – dejte vědět. Pomůžeme. Ale jakmile přijde právník dřív než první slušná věta, připravte se na válku.
A jestli náhodou někdo spadne i přes nový zábradlí, cedule a světelnou signalizaci, začneme fakt účtovat za vstupní školení bezpečnosti a budeme ostatním ukazovat, jak se pohybovat po chodbě úplně obyčejného paneláku.
