Článek
Nikdy jsem to neměla v plánu. Nejsem žádná zlatokopka ani mrcha bez svědomí. Ale láska si zkrátka nevybírá. Někdy si vybere toho nejhoršího možného člověka. A někdy vám za to rozbije celý život – nebo několik.
Byl to její partner. Chodili spolu přes dva roky, plánovali dovolenou, občas mluvili o společném bydlení. A já byla její kamarádka. Ta, co poslouchala stížnosti, utěšovala, přikyvovala, když ho pomlouvala. A pak jsem ho potkala na skleničce. Sama. Beze svědků. Beze směrnic, co se smí a co ne. A něco se ve mně zlomilo.
Oko za oko, srdce za srdce
Překvapivě to nezačalo sexem. Začalo to pochopením. Něčím, co jsem si s ním dovolila cítit, protože mi to dlouho chybělo. Byl pozorný. Otevřený. A ztracený. Stejně jako já. A když se ke mně naklonil a řekl mi, že mu se mnou je líp než doma, nepřekvapilo mě to. Jen mě to zasáhlo. Brutálně. Protože jsem cítila totéž.
Ano, mohla jsem říct „ne“. Měla jsem. Ale neřekla. A od té chvíle nebylo cesty zpět.
Každý má svou cenu. A někdo i důvod
Zvenčí to vypadá jednoduše. Zrada, lež, podraz. Všichni mě soudí. Jenže nikdo neví, jaké to bylo. Nikdo neví, kolikrát jsem brečela, než jsem ho objala. Kolikrát jsem se chtěla ztratit, než jsem ho vůbec políbila.
Víte, co mě mrzí nejvíc? Že jsme se s kamarádkou přestaly bavit dávno předtím. Jen jsme to ani jedna neřekly nahlas. Byly jsme si už roky cizí, jen jsme se držely zvyku. A on? On to věděl. Možná právě proto.
Lidé chtějí slyšet jednoduchý příběh. Já jim ho nedám
Mohla bych napsat, že ho miluju a všechno za to stálo. Nebo že to bylo jen tělesné a šlo to do háje. Pravda je ale složitější. A špinavější. Neodešel od ní. Ani nezůstal se mnou. Zmizel z obou životů jako pes s ocasem mezi nohama. A já? Já jsem si vysloužila nálepku „ta, co rozbíjí vztahy“.
Ale víte co? I když mě to bolí, nelituju. Protože jsem poznala, že i já můžu chtít víc. I já můžu toužit. I já můžu být ta, kvůli které se chvěje zem. Byť jen na chvíli. Byť to pak všechno shoří.
Karma? Možná. Ale hlavně život
Neříkám, že to bylo správné. Ale bylo to skutečné. A v době, kdy většina vztahů připomíná instagramový feed a ne realitu, si toho cením. Láska je někdy špinavá. A člověk někdy neodolá. Ne proto, že chce ublížit. Ale protože chce konečně žít.
Tak mě klidně odsuzujte. Já už si to odžila. A přežila.
