Článek
Nedávno tchán vytáhl tři sta tisíc korun. Široce se usmál. „To je pro vás, ať máte na lepší bydlení.“ Děkovali jsme, nadšení, vděční, dojatí. Jenže to jsme netušili, že ten úsměv nebyl jen tak.
O pár týdnů později to přišlo. „Když jsem vám dal ty peníze, tak samozřejmě počítám, že se o mě postaráte až do smrti,“ pronesl jakoby nic. Skoro jako by nám oznamoval, že si k večeři dá špagety. Jenže tohle nebyla diskuze o večeři, tohle bylo ultimátum.
Dárek s háčkem
Někdo daruje peníze, protože chce pomoct. A pak je tu tahle zvláštní sorta lidí, kteří „darují“, ale vlastně investují. Jenže ne do akcií, nemovitostí nebo krypta. Investují do svého pohodlí na stáří.
Tři sta tisíc. Částka, která nestačí na byt, ale na slušnou past už očividně ano. To jsme si měli radši vzít hypotéku, protože aspoň banka by nám neslíbila střechu nad hlavou výměnou za osobní otroctví.
„Já přece nemůžu skončit někde v domově! Co by na to řekli lidi?“ pokračoval tchán. A bylo jasno. Tohle nebyl dárek. Tohle byl závazek, který jsme si ani neuvědomili, že jsme podepsali.
Hodnota lidského života? 300 tisíc!
Pojďme si to rozebrat. Kolik stojí pečovatelská služba? Kolik stojí asistenční péče? Kolik stojí mentální zdraví člověka, který se každý den musí starat o jiného dospělého, který si ho koupil jako domácího otroka za směšný pakatel?
Spočítejme to. Pokud bychom se o tchána starali 10 let, znamenalo by to každý den vaření, praní, úklid, cesty k doktorům, psychickou zátěž, hádky… A to všechno za směšných 2 500 Kč měsíčně? Jo, přesně tak si tchán nacenil naši budoucnost.
To už je lepší být uklízečka ve škole. Tam aspoň dostanete výplatu a nemusíte poslouchat, jak to „za jejich časů bylo všechno lepší“.
„Ale rodina si pomáhá!“
Klasická věta. Jenže pomáhat je něco jiného než být vmanipulován do povinnosti. Nikdo neříká, že se na stará kolena mají rodiče nechat napospas osudu, ale taky není normální koupit si sluhy za jednorázovou almužnu.
A teď dilema. Co dělat? Vrátit peníze a tím spustit rodinnou válku? Nechat si je a rezignovat na vlastní život? Nebo si najmout právníka a začít se dohadovat, že žádná smlouva neexistuje?
Dary s podmínkou jsou toxické
Tchánova nabídka nebyla dar. Byla to lest. Falešný dárek s podmínkami, které přišly až dodatečně. A takových případů je plno. Rodiče „darují“ dětem peníze na bydlení, ale pak mají klíče od jejich bytu a přijdou kdykoli. Prarodiče přispějí na auto, ale pak čekají, že je budete každý víkend vozit na chalupu.
Všechny tyhle „dary“ jsou jen způsobem, jak si koupit kontrolu. Jak si pojistit budoucnost na úkor někoho jiného. A pak se ještě všichni diví, proč rodinné vztahy často končí v troskách.
Takže pokud vám někdo nabízí peníze s příliš sladkým úsměvem, radši si položte otázku: Co vás to bude stát.
Díky Zuzaně za příběh.
