Článek
Jestli jsem se někdy v životě cítila naprosto bezmocná, pak to bylo ten večer, kdy jsem se vrátila domů a zjistila, že můj vlastní byt už není můj. Tchyně měla hlídat děti. Místo toho se rozhodla, že si u nás zahraje na bytovou designérku. A věřte mi, nebylo to v rámci drobného úklidu nebo neškodného přerovnání polštářů. Můj domov prošel proměnou, o kterou jsem absolutně nestála.
Převrat v domácnosti
Mělo to být obyčejné hlídání. Jednoduchý plán – ona se postará o děti, my si s partnerem užijeme večer ve dvou. Jenže jakmile jsem vešla do bytu, okamžitě jsem poznala, že něco je jinak. A nebyla to jen změna energie. Byl to doslova jiný byt.
- Ložnice – Moje postel, mé bezpečné místo, přesunutá ke zdi, kde „je lepší proudění vzduchu“. Moje oblíbené lampy nahrazené jinými, protože „tyhle jsou praktičtější“.
- Obývák – Knihy, pečlivě roztříděné podle žánrů, teď seřazené podle barvy obalu, protože to vypadá „harmoničtěji“. Křeslo, ve kterém jsem ráda sedávala? Pryč. Prý „zabíralo místo“.
- Kuchyň – Zásadní reorganizace. Hrníčky, talíře, příbory – všechno jinde. „Ať se ti to líp hledá,“ řekla s úsměvem. Tak dobře, ale KDE TO DO HÁJE JE?!
- Dětský pokoj – Tady jsem skoro dostala infarkt. Stěny, původně v neutrálních barvách, byly polepené tapetami s poníky a jednorožci. Úložné boxy nahrazené otevřenými poličkami, takže veškeré hračky byly rozházené všude kolem. Děti nadšené, já zoufalá.
A to nejlepší? Když jsem se jí na to všechno zeptala, s naprostým klidem mi oznámila, že to takhle prostě vypadá lépe. Že jsme si to měli zařídit jinak už dávno. A že ona přece chtěla jen pomoct.
Překročila všechny hranice. A ještě se divila, že mi to vadí.
Kdybych přišla do jejího bytu a přestavěla jí obývák podle svého vkusu, jsem si jistá, že by mě okamžitě vyhodila. Ale když to udělala ona? Prý přece nic špatného neudělala. Že to nemám brát tak vážně. Že je to jen byt.
Tak já vám něco řeknu. NE! NENÍ TO JEN BYT! Je to můj domov. Místo, kde se cítím bezpečně. Kde mám věci přesně tam, kde chci. A nikdo, absolutně nikdo, nemá právo mi do něj zasahovat. Tohle nebyl dobrý skutek. Bylo to neomalené, bezohledné a nehorázné.
Už nikdy víc!
Tchyně má u mě utrum. Hlídání dětí? Může zapomenout! Pokud se ještě někdy dostane do našeho bytu, bude to jen za přísného dohledu. Jakákoli „dobře míněná pomoc“ už u nás končí. Raději zaplatím profesionální chůvu, než abych riskovala další domácí převrat.
A pokud si někdo myslí, že přeháním, ať si odpoví na jednoduchou otázku: Co kdyby někdo přišel k vám domů a přestavěl vám ho od podlahy po strop, aniž by se vás zeptal? Vsadím se, že by vám to taky nelíbilo.
Tchyně se možná snažila „pomoci“, ale výsledek? Mám jenom vztek. A už NIKDY nedovolím, aby se to opakovalo!
