Článek
Začalo to „nevinně“. Otevřela lednici, jako by byla doma, a s výrazem dietní komisařky řekla: „Ježiši, ty tohle fakt jíš?“
A v tu chvíli mi došlo, že to nebude jednorázová poznámka. To byl náběh. Malý test hranic. Jestli sklopím oči. Jestli se zasměju. Jestli se omluvím za to, že mám chutě.
Protože přesně tohle tyhle ženské dělají: tváří se starostlivě, ale ve skutečnosti si potřebují ověřit, že mají pořád vliv. Že můžou vstoupit do tvého prostoru, prohrábnout ti věci a ještě k tomu udělat morální kázání.
„Z lásky“ je největší alibi pro bezohlednost
Kdyby mi tohle dělal cizí člověk, řeknu mu, ať jde do háje. Ale tchyně má kouzelnou výjimku. Ona je přece „rodina“. Ona to „myslí dobře“. Ona má „zkušenosti“.
A když se ohradím, jsem hned přecitlivělá. Nevděčná. Konfliktní.
Ne, nejsem konfliktní. Jen nejsem ochotná nechat si kecat do toho, co dávám do pusy.
Protože „dělám to z lásky“ je věta, která dovoluje úplně všechno. Kontrolu, shazování, ponižování, rýpání. Jen se to řekne rádoby milým tónem a čeká se, že budu ještě vděčná.
Komentáře o jídle jsou komentáře o moci
Tohle není o rohlíku. Tohle je o tom, že si dovolí hodnotit tvoje tělo, tvoje návyky, tvoje rozhodnutí. Dovolí si být nad tebou.
„Takhle přibereš.“
„Tohle bych já nekoupila.“
„No, pak se nediv.“
A nejlepší je, že to často říkají ženy, které samy žijí v permanentní nespokojenosti se sebou. Tak to přehodí na tebe. Protože když se budou cítit jako autorita, aspoň na chvíli nebudou muset řešit vlastní prázdno.
A muž? Ten je obvykle ticho. Protože chce klid.
A tady se ukáže, jestli máš doma chlapa, nebo jen syna své matky. Protože jestli u toho stojí, usmívá se a pronese: „No tak, ona to myslí dobře,“ tak ti právě řekl jediné: tvoje hranice jsou mi ukradené, hlavně ať je tu pohoda.
Jenže „pohoda“ se často zařizuje na účet jeho ženy.
Moje řešení? Jednoduché. Lednice se nekomentuje.
Jedna věc je nabídnout recept. Druhá věc je lézt do lednice, jako by to byl audit v supermarketu.
Takže jsem to řekla nahlas: „Prosím, neotvírej mi lednici a nekomentuj, co jím.“
Bez úsměvu. Bez omluv. Bez vysvětlování.
Samozřejmě, že se urazila, aleo je její problém. Ne moje vina.
Láska neponižuje. Láska respektuje.
Láska nechodí po bytech s rentgenem na jogurty. Láska nezkouší, co vydržím, a pak to nazývá péčí. Láska se ptá, kde jsou hranice, a pak je drží.
A jestli někdo neumí respektovat ani tak základní věc, jako že mi neleze do ledničky, tak to není „druhá máma“. To je kontrolor.
A já už dávno nejsem dítě, které čeká na pochvalu za správně vybraný tvaroh. Jsem dospělá žena s vlastní lednicí, ve které bude to, co chci já.
