Článek
Je fascinující, jak někteří lidé dokážou od stolu, s kafem v ruce a zadkem zabořeným v křesle, rozdávat morální lekce. Tchyně je mistryně oboru. Když se dozvěděla, že si jednou týdně pozvu paní na úklid, skoro se rozbrečela. Že prý dnešní mladé ženy jsou líné, rozmazlené a neví, co je to pořádná práce.
Ano, přesně tak. Tohle řekla žena, která sama celé dny sleduje telenovely, víc než mop drží ovladač a za celý život nepoznala, co to je práce na plný úvazek s dětmi a povinnostmi navrch. Ale hlavně že se stydí za mě.
Když ženská ženské podráží nohy
Místo aby byla ráda, že si hlídám svoje mentální zdraví a čas, pustila se do mě jak do kusu hadru.
„Za našich časů jsme všechno zvládaly samy!“
Jo, a taky jste při tom často skončily na antidepresivech, vyhořelé, nešťastné, ale hlavně s krásně vypranými záclonami, že?
Dneska máme jinou možnost. Můžeme si vybrat. A já si vybrala. Místo otročení po večerech a drhnutím koupelny si radši zaplatím někoho, kdo to udělá líp, rychleji a bez keců.
A co takhle to uklidit sama, když jí to tak vadí?
Řekla jsem jí to na rovinu: „Jestli tě ta uklízečka tak štve, klidně můžeš uklidit ty.“
Zrudla, naježila se jak kobra a uraženě vyštěkla: „No dovol! Já nejsem žádná tvoje uklízečka!“
Aha. Takže já bych měla být, ale ona ne? Je to k smíchu.
Ve vteřině bylo jasné, že nejde o úklid. Jde o princip. O moc. O to, že jsem se odmítla přizpůsobit jejím zastaralým představám o tom, co to znamená být žena.
Nesnáším pasivní agresi ve jménu „dobrých úmyslů“
Tchyně se neptá, jestli zvládám. Nezajímá ji, kolik mám práce, jak jsem unavená, kolik hodin týdně táhnu domácnost, děti, sebe. Hlavně že má co říct. Hlavně že může moralizovat. Hlavně že ona by si „něco takového nikdy nedovolila“.
No, to věřím. Ale já taky nejsem ona.
A víte co? Nikdy nechci být.
Svoboda začíná tam, kde přestaneme poslouchat druhé
Nechci slyšet, že jsem méněcenná žena, protože si nechám pomoct. Nechci se obhajovat za to, že v domácnosti nepadám na pusu jen proto, abych se zalíbila něčí představě „správné ženy“.
Mám svou práci, děti, život. A rozhodla jsem se, že úklid mi za vyhoření nestojí.
Jestli se za mě někdo stydí, ať se přestane dívat.
Já se totiž za sebe nestydím ani trochu.
