Článek
Tchyně se k nám na Vánoce pozvala. Ne ve smyslu „můžu přijet?“, ale ve smyslu „tak já přijedu“. Otazník nikde. Jen suverénní oznámení, jako by náš byt byl veřejný prostor a svátky hromadná akce. A já najednou nejsem člověk, co má vlastní plán, ale dispečer, který má zařídit, aby se náhodou nikdo neurazil.
Největší trapnost? Že nehledám hranici, ale výmluvu
To je přesně ta rodinná nemoc: někdo vám překročí hranice, ale vy hlavně řešíte, jak to podat, aby se cítil dobře. Tchyně klidně vpadne do našich Vánoc jak tank, ale já mám být diplomat, psycholog a ještě se u toho usmívat. Protože „rodina“.
Jenže já se nechci dívat, jak se z mých Vánoc stane audit: jak dělám bramborový salát, jak balím dárky, jak vychovávám děti, proč nemám dokonale uklizeno a proč ten stromek není podle jejího vkusu. Všechno zabalené do věty „já to myslím dobře“. Ano. A já to mám myslet jak? Jako wellness?
Výmluvy jsou berlička. Ale někdy jediné, co zabrání válce
Kdybych byla dokonalá, řeknu prostě: „Letos na Vánoce nikoho nehostíme. Budeme sami.“ Tečka. Bez omluv. Jenže některé tchyně slyší hranici jako urážku. A pak se rozjede klasika: uražené ticho, pomluvy, drama a manžel, který se změní v malého kluka, co nechce maminku naštvat.
Takže rozumím, proč hledám výmluvu. Ne protože jsem slabá, ale protože nechci, aby se z Vánoc stal soud.
Co funguje, když nechci scénu
Nejúčinnější je krátká, pevná věta bez prostoru pro vyjednávání:
„Letos budeme v rodinném režimu. Vánoce budeme trávit sami. Uvidíme se jindy.“
A když potřebuju „důvod“, tak takový, který nejde obejít radou „to nevadí, já pomůžu“:
- Komorní režim a klid: máme nastavené, že budeme sami, potřebujeme odpočinek.
- Preventivní zdraví: letos nechceme návštěvy, držíme klidový režim.
- Pevný program: máme už svůj plán, který neměníme (i kdyby to byl „den v pyžamu“).
Hlavní pravidlo: nevysvětlovat moc. Kdo vysvětluje, tomu druhý nabídne svoje „řešení“. A jste zase v pasti.
Pravda je jednoduchá: nechci se vymlouvat. Chci dýchat
Vánoce nejsou povinná společenská akce. Jsou to dny, kdy má doma být klid. A klid je někdy ta největší drzost, kterou si žena dovolí. Možná je čas přestat lovit výmluvy a říct větu, která je pravdivá a neoblomná.
„Letos budeme sami. Děkujeme za pochopení.“
