Článek
V polévce mi plavala moucha. Ne metaforicky. Doslova.
Byla to horká polévka v poledním menu. A uvnitř – krásně uvařený hmyz. S křídly. Ať žije proteinová budoucnost, že?
Jenže co následovalo potom, bylo ještě nechutnější než ta polévka samotná.
Obsluha se mi vysmála.
A ne, nemyslím nejapný úsměv nebo trapné „ach, to nás mrzí“. Myslím posměšné „To se stane“, následované očima v sloup.
Místo omluvy jsem dostala pohrdání
Připadala jsem si jako hysterická ženská, která kazí obědovou pohodu. Slečna servírka, sotva dvacet, se dívala, jako bych si mouchu přinesla z domova v kapesníku.
Manažer? Nikde. A když jsem ho chtěla vidět, dostalo se mi odpovědi, že „má právě pauzu“.
Super. Zatímco já lovím hmyz z vývaru, vedení restaurace si dává kafíčko.
„Vždyť je to jen moucha“? Ne, je to absolutní selhání
Proč máme v Česku tak směšně nízké standardy? Proč je běžné, že když se v jídle najde něco, co tam být nemá, první reakce obsluhy je obrana, ne omluva?
V zahraničí by padly omluvy, možná nový chod, někde i účet zdarma. Tady? Vysmějí se vám až máte pocit, že jste přecitlivělá hysterka.
Jídlo s hmyzem? Očividně běžná věc.
Tohle není trapas. Tohle je důvod k zavření provozovny
Ne, vážně, v potravinářství to není „přihodí se“. Je to hygienický průser. Znamená to, že kuchyně není v pořádku. Znamená to, že se tam lítá hmyz. Že nemají poklopy. Že neřeší čistotu.
A když se místo přiznání a pokory začne personál smát zákazníkovi do obličeje, nemluvíme o gastronomii. Mluvíme o výsměchu za peníze.
Co jsem nakonec zaplatila?
Polévku s mouchou mi vyškrtli z účtu. Dík. Ale ostatní položky zůstaly. Ani dezert navíc, ani lístek se slovem omlouváme se.
Jen ticho. Trapná atmosféra. A pár pohledů spolustolovníků, kteří evidentně sedí a přikyvují v duchu: „No jo, tyhle hysterky.“
Jenomže já už hysterka nebudu. Příště si to vyfotím, zveřejním název podniku a začnu se bránit. Protože mě už fakt nebaví držet pusu a nechat si všechno líbit jen kvůli tomu, abych byla slušná.
Jestli tohle „nevadí“, tak si zasloužíme plné talíře hnoje
Nejde o tu jednu mouchu. Jde o to, že v Česku je běžné dělat z hostů otravné potížisty, když upozorní na problém. Že obsluha neumí řešit krizové situace. Že tady nefunguje slovo odpovědnost.
A dokud budeme tiše polykat vývar s proteinem navíc, budou nás dál považovat jen za spotřebitele a ne za lidi.
Díky Anně za příhodu.
