Článek
Představte si: sobotní večer: restaurace s příjemnou atmosférou, já s partnerem, dvě hlavní jídla, láhev vína a účet za skoro dva tisíce. Jídlo fajn, obsluha průměrná. Nic extra, nic tragického. A tak jsme nechali 80 korun spropitného. V tu chvíli jsme ale ještě netušili, že jsme tím otevřeli pekelnou bránu.
„To jako vážně?“ ozvalo se od servírky, která nám přinesla účet. „Tohle dýško? Vždyť to je výsměch.“ Zůstali jsme zaražení. Mysleli jsme, že se spletla. Nespletla.
Sebevědomá, protivná a očividně zvyklá na víc
Sama vypadala jako z karikatury na hipsterky – vyholený bok, tetování, piercing v nose, výraz „jsem lepší než vy všichni dohromady“. Přistoupila k našemu stolu a začala přednášku o tom, jak je spropitné v restauraci samozřejmost. Prý „my z toho žijeme, ne z platu“. Ať si prý příště radši objednáme jen chleba s máslem, když nemáme na dýško.
Sorry, ale kdy se z dýška stala povinnost? Kdy přesně se z dobrovolného poděkování stal vyděračský nárok?
Když dýško nestačí, změňte práci
Milá slečno servírko, jestli váš plat nestačí na život, zeptejte se svého zaměstnavatele, proč vám platí tak málo. A pokud vám nevyhovuje ani to, jděte jinam. Možná do oboru, kde se odměny nevážou na výkon a na citové vydírání zákazníků. Dýško je poděkování za skvělou službu, ne váš druhý plat.
Mimochodem, pokud v práci odvedete výkon „na půl plynu“ a pak čekáte prémii, nejste servírka, jste buď drzá, nebo šílená. V tomto případě bych se přiklonila ke kombinaci obojího.
Ironie večera? Úsměv jen při příchodu
Během celého večera slečna přinesla objednávku, pak zmizela. Nezeptala se, jestli je vše v pořádku, neodnesla prázdné skleničky, a když jsme po dvaceti minutách čekání poprosili o účet, vypadala, jako bychom ji rušili při rozjímání nad smyslem života.
Ale jo, jasně, dýško je samozřejmost. Hlavně za to, že nás ignorovala.
Dýško není nárok. A kdo si to myslí, měl by si sáhnout do svědomí
Ne, opravdu nemám povinnost nikoho dotovat. Nechodím do restaurace, abych dělala charitu. Pokud chci pomoci někomu, kdo to opravdu potřebuje, pošlu peníze na organizaci, která pomáhá dětem nebo zvířatům. Ne vám, slečno, která místo úsměvu servíruje kyselý ksicht a morální přednášky.
