Článek
Byla jsem na dovolené ve Španělsku. Luxusní resort, kde se snídaně podávají na terase a do moře to máte pár kroků. Všude kolem elegantní Italové, Francouzky jako z módních časopisů. A pak banda Čechů: ženy v pareu z tržnice, muži s pupkem přes plavky, kteří do all inclusive rvali víc, než kdy doma uvaří za týden. Hluční, neomalení, vše fotící. Cítila jsem stud. A tehdy jsem poprvé zalhala.
Když se mě přátelský pár z Německa zeptal, odkud jsem, odpověděla jsem automaticky: „I’m from Austria.“
Národní identita? Díky, nechci
Znělo to líp. Rakousko má kulturu, čistotu, pořádek. Česká republika? Ve světě to znamená levné pivo, levné ženy a levné chování. Cítila jsem úlevu. A taky obdiv. „Rakousko je nádherné! Vídeň milujeme!“ zářili a já kývala. Smála jsem se v duchu, jak je jednoduché zbavit se nálepky „z Východu“. Dokonce jsem si začala užívat tu hru.
Jenže každá lež má nohy krátké.
Když vás dožene pravda. A ponížení
Jednoho večera, u bazénu, jsem se zapovídala s jedním Čechem. Neznal mě, netušil, co mám za sebou. Bavili jsme se o víně, o Itálii, o životě. Najednou se mě zeptal: „A odkud jsi, že máš tak perfektní češtinu?“
Zrudla jsem. A nejenom studem. Seděl vedle mě německý pár. Ti, kterým jsem tvrdila, že jsem z Rakouska. Ticho. Pak smích. Ne ten laskavý. Ten pohrdavý. „Takže Češka? A my ti věřili.“ Odešli. Neřekli sbohem.
Češi se stydí být Čechy. A mají proč
Lhala jsem, protože jsem nechtěla být jednou z těch, co si na švédských stolech balí salámky na svačinu. Ale nakonec jsem byla ještě horší – zapřela jsem sama sebe. A nejsem jediná. Kolik lidí se za hranicemi chová jinak jen proto, aby zakryli, odkud jsou?
Jenže… proč? Proč nás pořád definuje, jak moc jsme „malý národ“? Proč se sami pasujeme na chudé příbuzné Evropy, co si musí všechno vyškemrat?
Už nikdy víc
Dnes se k tomu, že jsem Češka, hlásím. Ale trvá to. Ten stud, to vnitřní odtržení, to nejde zahodit přes noc. Možná je načase, abychom se jako národ začali chovat tak, abychom se za sebe stydět nemuseli. Abychom nemuseli lhát cizincům do očí a předstírat, že jsme někdo jiný.
Protože jestli vás definují ponožky v sandálech, o to víc je potřeba vzít si podpatky a ukázat, že umíme víc než jen nadávat na vládu a krást hotelové mýdlo.
