Článek
Kláře je dvaadvacet. Po maturitě nastoupila do obchodu, ale pořád mluvila o tom, že by se chtěla vrátit ke studiu. Když přišla s vybranou soukromou školou, měla jsem radost.
Ukazovala mi obor, uplatnění absolventů i nabídky pokojů poblíž školy. Spočítala, že potřebuje devadesát tisíc na školné, kauci a první měsíce bydlení. Něco vydělá na brigádě, ale začátek bez pomoci nezvládne.
Peníze jsem měla jako rezervu. Přesto jsem souhlasila. Vzdělání mi připadalo jako dobrý důvod do úspor sáhnout.
Domluvily jsme se na půjčce. Bez úroků, splácet začne po škole. Klára mě objala a řekla, že mi to nikdy nezapomene.
Přijela mi ukázat, co si koupila
Za měsíc zastavilo před domem malé bílé auto. Z místa řidiče vystoupila Klára a zavolala na mě, ať se jdu podívat.
Byla nadšená. Ukazovala mi klimatizaci, velký kufr a vysvětlovala, jak výhodně nakoupila. Auto bylo ojeté, ale zachovalé. Stálo sto dvacet tisíc.
Věděla jsem, že tolik našetřeno neměla. Zeptala jsem se jí proto, odkud vzala zbytek.
„Třicet jsem měla svoje. A zbytek od tebe.“
Řekla to úplně samozřejmě. Jako bych jí před měsícem půjčila na auto a teď se přišla pochlubit, jak dobře moje peníze využila.
Škola prý počká
Vzala jsem ji do kuchyně a zeptala se, z čeho zaplatila školné.
Nezaplatila. Rozhodla se, že si dá ještě rok pauzu, bude pracovat a něco si vydělá. Auto se jí zatím bude hodit na dojíždění. Do školy se může přihlásit později.
„A kdy jsi mi to chtěla říct?“
Pokrčila rameny. Prý netušila, že z toho budu dělat takový problém. Peníze mi přece vrátí, takže je jedno, na co je použila.
Nakonec z ní vypadlo, že auto měla vyhlédnuté už v době, kdy mě žádala o půjčku. Školu sice zvažovala, ale rozhodnutá nebyla.
„Kdybych ti řekla, že chci auto, tak mi nepůjčíš.“
Přesně tak. Nepůjčila. A ona to věděla ještě dřív, než mi začala ukazovat nabídky pokojů.
První splátka měla přijít hned
Moje dcera mě přemlouvala, abych Kláře nekazila radost. Dnes prý mladý člověk auto potřebuje a já svoje peníze časem dostanu.
Jenže o tom, kolik ze své rezervy a na co půjčím, jsem chtěla rozhodnout sama. Klára mi tu možnost vzala.
Netrvala jsem na tom, aby auto okamžitě prodala. Trvala jsem ale na nové dohodě. Pokud do školy nenastupuje a dál pracuje, nebude čekat se splácením několik let. Sedly jsme si nad její příjmy a výdaje a domluvily dva tisíce měsíčně. Tentokrát jsme všechno sepsaly.
Nadšená nebyla. Řekla mi, že jsem bývala hodnější babička.
První splátka nakonec přišla včas. Ve zprávě pro příjemce stálo: „Splátka auta.“
