Volby nejsou o změně. Jsou o tom, kdo nás bude dál dojit.

Volby se tváří jako svátek demokracie. Jako šance něco změnit. Jenže realita je krutě cynická: nejde o změnu, jde o výměnu. Místo „kdo bude lidem sloužit“ se rozhoduje o tom, kdo si bude další čtyři roky mastit kapsu a hrát si na mesiáše.

A my? My jsme jen figurky v jejich hře. Hloupě věříme slibům, které nejsou právně vymahatelné. Posloucháme předvolební písničky, zatímco v zákulisí už dávno běží jiná symfonie – symfonie peněz, mocenských dohod a trafik pro kamarády.

Je úplně jedno, jestli na billboardu visí člověk zleva, zprava, zespoda nebo shora. Když přijde na lámání chleba, všichni mají jedno společné – žijí z nás. Z našich daní, našich poplatků, našich nadějí.

A co za to? Předražené státní zakázky, nulová odpovědnost, zpocené výmluvy v debatách a bonusy za „dřinu“. V zemi, kde se lékaři a učitelé perou o každou tisícovku, si poslanci v klidu přidávají, schvalují diety a pobírají náhrady, které by běžné rodině zaplatily celý rok života.

Největší trik demokracie? Že ti dá pocit, že jsi důležitý. Že tvůj hlas něco mění. Že když tentokrát zvolíš ty správné, všechno bude lepší. Nebude.

Protože problém není v jednotlivých politicích. Problém je v systému, který neodměňuje službu lidem, ale loajalitu stranickým šíbrům. Systém, kde se přešlapy neřeší, protože „vždyť ostatní to dělají taky“.

Tvoje volba není pro politiky posvátná. Je to prostředek k moci. K výplatě. K pohodlnému životu. A čím víc jsi zoufalý, tím snadněji se tě dá zmanipulovat. Stačí ti slíbit levnější energie, přidat důchodcům stovku nebo dát slevu na vlak.

A přitom všechno to někdo musí zaplatit. Ty. Tvůj soused. Tvoje děti.

Jediná změna, která má smysl, je změna přemýšlení. Nechceš být dojený? Přestaň věřit tomu, že tě nějaký „nový spasitel“ zachrání. Hledej konkrétní činy, minulost, morální integritu.

Ale hlavně: přestaň si myslet, že volby jsou o tobě. Nejsou. Jsou o nich. A o tom, kdo z nás vytříská víc.