Článek
Doma jsem nikdy nebyla ta, co „řídí finance“. Nepsaně to spadalo pod manžela. On měl „lepší přehled“, jak sám rád říkal. Jinými slovy: on utrácel, já mlčela.
Jenže pak přišly vyšší účty, hypotéka, inflace… a hlavně – moje únava z toho, že se pořád točíme v kruhu.
Tak jsem vzala tužku, sešit a začala se ptát: Kolik stojí náš život?
A odpověď nebyla hezká.
Tak jsem to začala měnit. Seškrtala jsem výdaje. Udělala plán. Přestala jsem být „ta, co se přizpůsobí“ a stala jsem se „tou, co určuje pravidla“.
A to se, milé dámy, doma odpouští jen těžko.
Když hospodaří muž, je to manažer. Když žena, je to mrcha.
Najednou jsem prý „škrt“.
„Kazím pohodu v domě.“
„Všechno počítám.“
A vrchol? Prý mě „ovládají prachy“.
Tohle říká chlap, co si koupí nový telefon jen proto, že mu starý nesedí do kapsy u saka. Chlap, co nechce slyšet, že Netflix, Voyo a Disney+ najednou jsou zbytečný luxus.
Ale hlavně – chlap, kterému prostě vadí, že mu někdo sáhl na jeho pohodlí.
Pohodlí, co nás žene do mínusu
Já ale nejsem banka.
A rozhodně nejsem služka, co má držet pusu a usmívat se, když někdo rozhazuje, zatímco platí i z její výplaty.
Zavedla jsem rozpočet, protože mi záleží na tom, co bude za rok. Ne co bude v pátek v akci v obchodě.
Nechci žít od výplaty k výplatě. A hlavně nechci do konce života dělat účetní druhému, zatímco mě za to jen shazuje.
Vztah není obchod.
Chcete vědět, kdy partner ukáže svůj skutečný charakter?
Ne, není to u porodu, ani když je nemocný.
Je to ve chvíli, kdy mu sáhnete na jeho komfort.
Kdy přestanete dělat „to, co se dělá“ a začnete dělat „to, co je potřeba“.
Můj muž se cítil ohrožený. Ne rozpočtem. Ale tím, že už nemá poslední slovo.
A tak místo „díky, že to řešíš“ přišlo „seš posedlá penězma“.
Zodpovědnost není posedlost. A rozpočet není útok.
To, že mám přehled, není kontrola.
To, že vím, co si můžeme a nemůžeme dovolit, není šikana.
Je to o tom, že už mám dost toho, že se zdravý finanční přístup považuje za cosi rušivého, neženského, nepříjemného.
A že když žena začne mluvit o penězích, je to „nepohodlné“.
Tak ať to bolí.
Ať si klidně myslí, že jsem na prachy.
Protože díky tomu aspoň máme co jíst a čím topit.
