Článek
Byl přesně ten typ, co se ve filmech objevuje jako „self-made“ hrdina. Charisma, úsměv, velké řeči o budoucnosti. Nezajímal se prý o peníze. Jenže když jsem mu mezi řečí přiznala, kolik mám našetřeno, najednou mu začaly jiskřit oči.
Nejdřív to byly nenápadné návrhy: „Jen mi trochu pomoz, abych se mohl odrazit.“ Pak to byla věta, kterou slyšela každá žena, kterou někdo tahá za nos: „Když mě miluješ, měla bys mi věřit.“ A já? Já věřila jako hlupačka. Chtěla jsem být partnerka, co stojí po boku úspěšného muže. Jenže místo velkého muže jsem měla velkého parazita.
„Investice do firmy.“ Spíš hození peněz do černé díry
Všechno to mělo punc profesionality – excelové tabulky, grafy, prezentace, plány. Slíbil mi, že peníze vrátí do tří měsíců. Slíbil, že mě vezme jako společníka. Slíbil, že „už nikdy nebudu muset pracovat“. Smála jsem se tomu jako princezna z reklamy. Jenže ve skutečnosti jsem se podepsala pod svou vlastní finanční popravu.
Peníze zmizely rychleji než víno na jeho „pracovních“ večírcích. Každý měsíc jiná výmluva. Inflace. Špatný klient. Účetní. Pandemie. Politika. Cokoli, jen aby se neřeklo, že selhal. A já – místo aby mi to došlo – jsem mu ještě vařila večeře, utírala pot z čela a podporovala ho. Byla jsem mu psycholožka, matka, kuchařka – jen ne partnerka. A hlavně – byla jsem jeho bezúročná banka.
Když se oběť zeptá, stane se viníkem
Začala jsem se ptát. Začala jsem chtít čísla. Začala jsem zjišťovat, kam peníze mizí. A najednou jsem byla „hysterka“, „ničitelka snů“ a „ta, co mu nevěří“. On prý dělá všechno pro nás. Já prý jen kazím energii. Když už jsem měla pocit, že se hroutím, řekl mi do očí: „Měla jsi vědět, do čeho jdeš. Sama sis to vybrala.“ Ta věta mě bodla víc než ztracené peníze.
Manipulace místo lásky. Startup místo vztahu
Citové vydírání je taky nátlak. Nejsou k němu potřeba zbraně. Stačí sliby, obviňování a trocha hereckého talentu. A já byla dokonalé publikum. Přesně takhle to funguje – „zainvestuj, jinak to skončí“. A já se bála, že když neinvestuju, ztratím „muže svého života“. A ztratila jsem všechno.
Teď už nemám iluze. A možná ani srdce.
Když jsem zjistila, že firma je v mínusu a on se mi vyhýbá, přišlo mi to jako scéna z levného seriálu. V něm bych aspoň dostala hudbu na pozadí. V realitě mi zůstalo ticho, prázdný účet a studený pocit v žaludku.
Dnes už nebrečím. Počítám. Počítám každou korunu, každý dluh, každý den, kdy jsem se nechala přesvědčit, že být „moderní podporující partnerkou“ znamená nechat si vysát účet. Už nikdy. Láska není investice. A partner není startup.
Poselství pro všechny, co tohle čtou
Jestli má chlap velké řeči, ať je nejdřív dokáže sám. Jestli se na vás dívá jako na zdroj financí, utečte. A jestli se někdo urazí, že mu nevěříte? To je největší červená vlajka ze všech.
Jsem sice bez peněz, ale mám jednu věc zpátky – páteř. A té se už nevzdám. Protože než znovu financovat cizí sny, radši si postavím ty svoje. Sama.
