Hlavní obsah

Rodiče mi našli práci. Buď tam nastoupím nebo se musím vystěhovat. To už jim definitivně přeskočilo?

Foto: Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Nabídli mi práci, o kterou jsem nestála. A když jsem ji odmítla, pohrozili mi vyhazovem z domu. Milující rodiče? Ne. Vyděrači v teplákách. Dali mi ultimátum: buď budu makat tam, kde chtějí oni, nebo se můžu sebrat a jít.

Článek

Tohle už není starost. To je diktát. Moji rodiče si totiž usmysleli, že vědí líp než já, co bych měla dělat se svým životem. A rovnou mi i našli „ideální práci“. Ve skladu. Na tři směny. Prý: „Začni makat, nebo si bal kufry.“ A já jen zírám.

Nejen že se mě nikdo nezeptal, co chci. Oni mi rovnou naplánovali budoucnost. Kde budu pracovat, kolik budu vydělávat, kdy budu vstávat a kdy se vracet. A když jsem se odvážila říct, že tohle fakt není nic pro mě, následoval výhrůžný výkřik: „Tak si najdi vlastní bydlení!“

Vítejte v realitě rodinného vydírání

Jsem dospělá. Mám právo rozhodovat o svém životě. A přesto mi rodiče vyhrožují vyhazovem z domova, pokud nenastoupím do práce, kterou si vybrali oni. Vlastně se to ani nedá nazvat nabídkou – byl to příkaz.

Nemám nic proti práci. Ale mám právo vybrat si ji podle sebe. Chci dělat něco, co mě aspoň trochu naplňuje. Něco, co odpovídá mým schopnostem. Ne jen „něco, aby sis zasloužila střechu nad hlavou“. Takhle se chová otrokář, ne rodič.

Láska podmíněná poslušností?

Kde to jsme, že rodina funguje na vydírání? Na ultimátech? Na podmínkách, které vyžadují bezpodmínečnou poslušnost? Buď budeš dělat, co ti řekneme, nebo tě vyhodíme? Tohle není pomoc. To je manipulace.

A nejvíc mě drtí ta drzost. Že si vůbec někdo dovolí míchat se mi do života tímhle způsobem a ještě očekávají vděk. „My jsme ti to zařídili, nemusíš nic řešit.“ Jenže o to právě jde. Já CHCI věci řešit sama. Chci mít právo volby. Chci žít podle sebe. A ne podle jejich představ z devadesátek.

Jestli si mysleli, že mě tímhle zlomí, tak to nevyšlo

Jestli mě chtěli „postavit na nohy“ tím, že mě nacpou do práce, kterou nesnáším, tak narazili. Můj život není jejich projekt. Nejsem figurka, kterou si posunou po šachovnici podle svého. A rozhodně nejsem jejich zklamání jen proto, že nechci být prodavačka v horní dolní.

Už jsem dospělá. A vím, že svoboda často bolí. Ale radši budu chvíli tápat, než abych žila podle cizího scénáře.

Takže vzkaz pro mámu a tátu?


Ne, nechci práci, kterou jste mi našli. Nechci život, který jste mi nalajnovali. A jestli mě kvůli tomu vyhodíte z domu, tak aspoň konečně uvidím, co jste doopravdy zač. Protože tohle už vážně není láska. To je jen manipulace převlečená za péči.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz