Článek
Jedna z obyvatelek žije v táboře pro ženy obviněné z čarodějnictví déle než čtyřicet let. Po smrti manžela ji jeho příbuzní obvinili, že způsobuje nemoci a neštěstí. Musela opustit domov a usadit se v malé hliněné chatrči mezi desítkami dalších vyhnaných žen.
Dnes je jí přes osmdesát let. Domů se už pravděpodobně nikdy nevrátí.
Podobný osud potkal stovky žen. V severních oblastech Ghany existuje několik neformálních táborů, které spravují tradiční náboženské autority. Nejde o státní věznice. Osady poskytují vyhnaným ženám ochranu před násilím, zároveň se však stávají místem jejich celoživotního exilu.
Obvinění může začít nemocí i špatným snem
Podezření z čarodějnictví často následuje po tragické události. Někdo ve vesnici onemocní, zemře dítě, přijde neúroda nebo rodinu postihnou finanční problémy. Komunita začne hledat viníka a pozornost se obvykle obrátí k člověku, který se nedokáže bránit.
Nejčastěji bývají obviňovány starší ženy, vdovy, chudé ženy nebo ty, které nemají dospělého syna schopného je ochránit. Ohroženy jsou také ženy s nemocí či zdravotním postižením a ty, které se nechovají podle očekávaní společnosti.
Někdy za obviněním stojí spor o půdu, dědictví nebo peníze. Jindy stačí, že se obviněná někomu objevila ve snu.
Žena zpravidla nedostane možnost se hájit. Může být zbita, vyhnána nebo přinucena podstoupit rituální „zkoušku“. V některých komunitách o její údajné vině rozhoduje poloha, ve které po obětování dopadne slepice či perlička.
Ani výsledek prohlašující ženu za nevinnou však nemusí nic změnit. Samotné obvinění stačí k tomu, aby ji rodina a sousedé odmítli přijmout zpět.
Tábory nemají ploty, přesto se z nich neodchází
Ženy mohou osadu fyzicky opustit. Na cestě jim nestojí brána ani stráž. Vědí však, že doma jim může hrozit napadení nebo smrt. Některé se navíc obávají, že pokud území tábora opustí, zabijí je duchovní síly.
Tábory jsou proto současně útočištěm i vězením. Chrání ženy před rozzuřenou komunitou, zároveň je oddělují od dětí, vnoučat, půdy a možnosti živit se vlastní prací.
Po příchodu jsou odkázány na drobné práce, obdělávání cizích polí a pomoc charitativních organizací. V osadách bývá nedostatek jídla, nevyhovující chatrče, zatékající střechy a omezený přístup k čisté vodě i zdravotní péči. Staré a nemocné ženy si často nemohou dovolit předepsané léky.
Některé v táborech prožijí několik let. Jiné desítky let nebo celý zbytek života.
Obvinění může skončit veřejným lynčováním
Strach z návratu není přehnaný. V roce 2020 byla devadesátiletá žena obviněna z čarodějnictví a před zraky davu ubita k smrti. Část útoku byla zachycena na video. Dvě ženy, které se na napadení podílely, byly později odsouzeny za zabití k dlouholetým trestům vězení.
Případ vyvolal v zemi pobouření a urychlil přípravu zákona, který měl kriminalizovat obviňování z čarodějnictví, zajistit ochranu obětem a umožnit jejich odškodnění. Parlament návrh schválil, tehdejší prezident jej však nepodepsal.
Samotné napadení nebo vraždu lze stíhat podle existujících zákonů. Obvinění, vyhnání z domova a související nátlak však zůstávají nedostatečně ošetřené. Mnoho případů navíc nikdo nenahlásí, protože ženy se bojí odvety a nevěří, že je úřady ochrání.
